Stávají se z nás roboti. Jak být zase člověkem?
24. 9. 2017 – 17:01 | Člověk | von | Diskuze:

Největší problém lidí není v jejich možném nahrazení roboty, ale paradoxně v tom, že se jimi stávají oni sami. Automatizace našich životů už dosáhla bodu, ve kterém ztrácíme schopnost být lidmi, varuje Scott Hartley. Bývalý spolupracovník Facebooku, Googlu ale i bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy proto vypracoval seznam základních činností, které nás mohou před robotizací nás samotných ochránit.
Aby bylo jasno, věda je krásná a důležitá a uvádí naši existenci do souvislostí. Vědecké bádání odemyká pravdy vesmíru a hodnota titulů STEM (science, technology, engineering and mathematics - věda, technologie, inženýrství a matematika) je nezpochybnitelná. Však s tím, jak lidstvo usiluje o dokonalé ovládnutí strojů, zapomíná na základy toho, co znamená být člověkem.
Neměli bychom se bát technologií, pouze naší náklonnosti ke ztrátě lidskosti. Automatizace není ničím novým a dovoluje nám zabývat se méně rutinními činnostmi. Přesto je schopnost aplikace znalostí ze světa strojů na svět lidí - tedy "měkké dovednosti" (soft skills) - přehlížena. Budoucí profese však budou zaměřené na lidi více, nikoli méně.
Zatímco se učíme měřit a třídit data, musíme se také znovu naučit, jak být lidmi. Zde jsou čtyři lidské činnosti, které mohou v životech nahradit ty mechanické.
- Tou první je četba, speciálně o dějinách lidstva, byť v podobě beletrie. Přenáší nás do jiných míst a časů a nutí nás vnímat světy, které jsou mimo náš dosah. Ty jedince, které děsí bouřlivé události současného světa, může upokojit vědomí jejich opakování. A ty, kteří upírají své myšlenky do budoucnosti, může znalost minulých pochybení namířit správným směrem.
- Další takovou činností je manuální tvorba. Zkuste se ponořit do malby za poslechu klasických jazzových melodií. Nebo si pořiďte skicák a sadu pastelek, vydejte se bez mobilu do parku a nakreslete, co vidíte. Hartley se ve snaze odtrhnout se od počítače rozhodl zkonstruovat vlastníma rukama kytaru. Vyžádalo si to přes 100 hodin obrovského soustředění, ale výsledkem je hluboké porozumění a nevýslovné potěšení ze sestavení hudebního nástroje.
- Ztraceným uměním je rovněž schopnost poslouchat ostatní. Lidé si dnes pletou výlevy na twitteru o 140 znacích s diskusemi. Zběžně prolétnou články na internetu, aby potom mohli říct: "Ano, četl jsem o tom." Tuto praxi může změnit například členství v knižním klubu. Potkáte se zde s lidmi z různých prostředí a budete nuceni zvážit interpretace a názory druhých. Pokuste se do rozhovorů vstupovat s otevřenou myslí, více poslouchat a méně se hádat.
- Takové otevřenosti nás mohou naučit rozhovory z úplně cizími lidmi. Někdy k jejich navázání stačí něco tak jednoduchého jako úsměv, avšak neplánovaný moment, při němž se vystavíme neznámému, může prověřit naše postoje. Když sedíme v tichosti, posuzujeme druhé a vytváříme si o nich předsudky. Když spolu mluvíme, učíme se otevřenosti tím, že uznáme nepřesnosti v našich soudech.
Jednoho letního večera v Pensylvánii autora tohoto materiálu k sobě na verandu přizval stařík, veterán z druhé světové války. Vzpomínal na to, jak u holiče v Itálii vyměňoval cigarety za ostříhání. Nakonec skončili u válek v Afghánistánu a Iráku a vojenské služby a politiky. Ale místo aby si Hartley nervózně mnul ruce a ignoroval jeho názory, seděl a poslouchal.