Stephen Hawking, 3. díl: Inflační vesmír, kolonizace vesmíru a bestsellery

- Vesmír autor: Pavel Vachtl

Stephen Hawking pracoval do posledních dní, stále přicházel s novými teoriemi a nepřestával ty stávající přibližovat široké veřejnosti tak poutavě, že jeho knihy leží na poličkách knihoven i lidem, kterým fyzika příliš neříká. Jeho děl se prodaly miliony kusů, na jeho přednášky se stály fronty, i protože si publikum dokázal získat smyslem pro humor i sebeironii. 

Stephen Hawking si během speciálního letu zažil pocit beztíže

Stephen Hawking si během speciálního letu zažil pocit beztíže,zdroj: Profimedia.cz

"Každá fyzikální teorie je provizorní a neúplná, ve smyslu, že se ve skutečnosti jedná o hypotézu: nikdy ji nemůžete plně dokázat. Bez ohledu na to, kolikrát výsledky experimentů souhlasí s nějakou teorií, nemůžete si být nikdy jisti, že někdy v budoucnosti nemohou být výsledky nějakých experimentů v rozporu s vaší teorií." (Stephen Hawking)

První díl miniseriálu o Stephenu Hawkingovi najdete zde: Einstein byl Kolumbus fyziky, Hawking od něj převzal štafetu

Druhý díl miniseriálu o Stephenu Hawkingovi najdete zde: Stephen Hawking, 2. díl: Velký třesk bez hranice, (ne)cestování v čase a zdánlivý horizont událostí

Poslední práci s názvem Hladký únik z věčné inflace  Stephen Hawking dokončil společně s Thomasem Hertogem několik měsíců až týdnů před svou smrtí. Věnovala se počátečním podmínkám vzniku našeho vesmíru (jak ho kdysi popsali s Jamesem Hartlem, tj. v rámci modelu "bez hranic", bez počáteční singularity) a tomu, co se stane, když se v nějaké oblasti časoprostoru začne vesmír rozpínat nadsvětelným (inflačním) způsobem, což zřejmě v případě našeho vesmíru krátce po Velkém Třesku nastalo.

Takové inflační rozpínání totiž nelze snadno zastavit, navíc může trvat i věčně. Obrovská inflace by mohla teoreticky vést i k extrémně rozptýlenému multivesmíru, jehož jednotlivé oblasti (kapsy) s vesmíry podobnými našemu by od sebe byl navzájem odděleny neměřitelně obrovskými oblastmi neskutečně roztaženého prázdného prostoru.

V každé z těchto kapes by také mohly panovat velmi odlišné podmínky a popřípadě by v nich existovaly různé sady základních fyzikálních konstant a parametrů. Ztratila by se tak jednoznačná souvislost mezi počátečními podmínkami "pravesmíru" před inflací a konečným stavem jednotlivých kapes - vesmírů.

Tato práce však zřejmě (podle hodnocení ostatních fyziků) nedává jasnou a přesvědčivou odpověď, co se ve skutečnosti s naším vesmírem stalo nebo mohlo stát a jak to lze experimentálně ověřit. Neodpovídá na to, jestli existuje multivesmír a co by se muselo stát, aby vznikl pouze jeden souvislý "maxivesmír" a nevznikly naopak naprosto oddělené kapsy, kde by probíhaly nezávislé velké třesky a expanze, jejichž následkem by bylo mnoho nesouvisejících a navzájem odlišných "lokálních vesmírů".

Práce pouze říká, že pokud vesmírná inflace někdy skončí, souvislý maxivesmír (případně vesmír se stopami dalších "nedalekých" a podobných vesmírů či s vazbami na ně) je mnohem pravděpodobnější, než velmi rozdrobený a rozptýlený multivesmír se spoustou malých a navzájem vzdálených "bublinek".

Černé díry jako bestsellery

Přestože to byl Albert Einstein, kdo je považovaný za jakéhosi Kolumba fyziky, Hawking a jeho kolegové se potýkali s mnohem složitějšími problémy, než kdysi Einstein. Je to ovšem naprosto přirozené, protože teoretická fyzika a s ní spojená matematika se stávají postupem času stále složitějšími, s tím, jak vědci přistupují k řešení stále hlubších a fundamentálnějších problémů.

Svůj velký matematický talent Hawking promítl prakticky do všech svých fyzikálních prací, v jejichž rámci objevil mnohé do té doby netušené souvislosti. I když však v řadě věcí nedošel k deklarovanému cíli nebo jednoznačnému závěru, položil základy, na kterých budou moci stavět nové generace fyziků.

Pakliže však různí lidé popírají odbornou rovnocennost Stephena Hawkinga a Alberta Einsteina na poli teoretické fyziky, rozhodně nemohou ignorovat dominantní pozici Stephena Hawkinga na poli popularizace vědy v poslední době.

Klasickou literaturou v tomto směru se stal jeho bestseller Stručná historie času, která už před 30 lety velmi přístupně objasňovala složité otázky nejen z oblasti kosmologie a černých děr široké čtenářské obci. Od té doby se této knihy na celém světě prodalo více než deset milionů výtisků, takže jde nejen o nejprodávanější populárně-fyzikální knihu, ale dokonce snad i o nejmasověji prodávanou populárně-vědeckou knihu poslední doby.

Hawking ale napsal (resp. kvůli svému známému a těžkému fyzickému handicapu s pomocí svého osobního počítače a obličejových gest "vygeneroval") i řadu dalších knih, z nichž v českém překladu známe např. Černé díry a budoucnost vesmíru, Povahu prostoru a času, Velkolepý plán či Vesmír v kostce.

Jejich styl je vysoce populární a všelijak odlehčený, i když se v nich Hawking věnuje poměrně obtížným problémům z oblastí jako je kosmologie, obecná teorie relativity, kvantová teorie a modely černých děr.

Ve vědeckých týmech po celém světě

Jako důležitá vědecká osobnost byl Hawking přibrán také do Papežské akademie věd, která sídlí ve Vatikánu. Tato prestižní instituce má 80 doživotních členů, kterými bývají jmenováni významní vědci z celého světa, přičemž jejich osobní světonázor příliš nehraje roli.

Jak víme, Hawking byl ateistou. V roce 2006 dokonce veřejně vyhlásil, že papež Jan Pavel II. před časem vyzval vědce, aby nezkoumali počátek vesmíru, což byl podle něj akt Božího stvoření a jako takový by tedy neměl být vědecky zkoumán.

Hawking v této souvislosti pobaveně poznamenal, že on této výzvy neuposlechl již v roce 1981 právě na Vatikánské konferenci, kde přednesl svou vizi počátku vesmíru bez hranic". Ironicky dodal, že doufá, že kvůli tomu nebude vydán inkvizici jako kdysi Galileo Galilei.

Kolonizace vesmíru

Hawking v posledních letech svého života působil také v týmech vědeckých projektů Breakthrough Starshot a Breakthrough Listen miliardáře Jurije Milnera. Zmíněné projekty se zabývají pokročilými metodami výzkumu vzdáleného vesmíru a hledání mimozemských civilizací. Cílem projektu Breakthrough Starshot je zejména vypouštění nanosond k nejbližší hvězdě, a to ještě během tohoto století. Stephen Hawking v této souvislosti v roce 2013 získal Milnerovu speciální cenu (Breakthrough Prize) za fyziku.

Je zajímavé si připomenout, že Hawking byl kromě dálkového výzkumu kosmu také stoupence jeho přímé fyzické kolonizace lidmi - podle něj má lidstvo maximálně 200 let na to, aby začalo pořádně kolonizovat vesmír, jinak může zaniknout. Zároveň varoval před hrozbami plynoucími z rozvoje umělé inteligence a před potenciálním rizikem kontaktu s mimozemskými civilizacemi.

Ačkoliv byl po většinu života upoután na pojízdném křesle, rád si dopřával různých, byť omezených fyzických potěšení. V roce 2007 zakusil na palubě upraveného Boeingu 727 beztížný stav a chystal se i na suborbitální let do vesmíru, který mu zdarma nabídl šéf společnosti Virgin Galactic Richard Branson. Této možnosti se však Stephen Hawking už bohužel nedočkal. Kolonizace vesmíru je tedy na nás ostatních...

Tagy: Vesmír multivesmír věda a poznání kolonizace vesmíru teoretická fyzika

Zdroje: vlastní