Když 20. července 1969 dosedl modul Eagle na povrch Měsíce, pronesl Neil Armstrong památnou větu: „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“  

Nová analýza však upozorňuje, že po návratu astronautů mohl zase nastat „malý krok pro člověka, ale velký skok pro mimozemské mikroby“.

Katastrofický scénář z románu

Desítky nic netušících lidí náhle zemřou v malém pouštním městě na záhadnou nákazu. Experti zjistí, že choroboplodný zárodek se na Zemi dostal z vesmíru. Nemají proto na něj žádný lék. Mezitím se nákaza šíří. Hrozí, že zničí lidstvo…

Možná jste poznali zápletku bestselleru „The Andromeda Strain“ (Kmen Andromeda). Kniha vyšla v roce 1969, pouhé dva měsíce předtím, než lidé poprvé vstoupili na Měsíc.

Román od Michaela Crichtona vyvolal obavy, že by astronauti z Apolla 11 mohli takové smrtící bakterie z naší přírodní družice přivézt. Americká vesmírná agentura NASA takové obavy označovala za neopodstatněné a současně uklidňovala veřejnost, že pro program Apollo zavedla přísný karanténní protokol, přes který případné mikroby neproniknou.

Podle nového výzkumu zveřejněného v časopise Isis, který se zabývá historií vědy, však tato opatření byla z velké části jen „na oko“.

Karanténa jen ‚na oko‘?

NASA zřídila v Houstonu karanténní zařízení známé jako „Lunar Receiving Laboratory“ (Lunární přijímací laboratoř), aby zabránila možnosti, že se na Zemi nějaké mimozemské zárodky dostanou. Když se posádka Apolla 11 vrátila ze své mise, byla umístěna do tohoto zařízení a strávila v něm tři týdny.

Do karantény muselo také 24 zaměstnanců NASA, kteří byli vystaveni měsíčnímu materiálu, když pomáhali astronautům vystoupit z modulu.

Na první pohled vypadal karanténní protokol rozumně a bezpečně. Ale jen na první pohled.

Nová analýza, ze které cituje magazín Live Science, naznačuje, že navzdory penězům a prostředkům, které do něj NASA investovala, ochrana před mimozemskými mikroby byla nedostatečná.

„Karanténní protokol vypadal jako neprůstřelný. Ale jen proto, že se astronauti s žádnými mikroby na Měsíci nesetkali,“ píše článku autor analýzy Dagomar Degroot, historik vědy z Georgetownské univerzity.

Degrootova analýza navíc naznačuje, že NASA o dírách v karanténním protokolu věděla.

Blíží se nebezpečnější mise

Samotná loď Apollo nebyla navržena tak, aby zabránila působení případných lunárních kontaminantů na pozemské prostředí. Jakmile „šplouchla“ do Tichého oceánu, musela být kabina modulu otevřena, aby astronauti Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins mohli vystoupit. Vzduch z modulu byl při tom vypuštěn do zemské atmosféry.

Riziko, že by si členové posádky Apolla 11 přivezli domů „vesmírný mor“, bylo velmi nízké. Experti NASA to tušili a proto patrně nebyli ve svých preventivních opatřeních důslední. Zato si dali záležet na tom, aby vyvolali dojem, že ochrana je stoprocentní a přesvědčili veřejnost, že bakteriální apokalypsa je vyloučena.

NASA ve svých prohlášeních opakovala tvrzení o „jedinečné špičkové laboratoři se schopnostmi, které nikdy předtím neexistovaly“, připomíná Degroot.

„Pokud by Apollo 11 přivezlo měsíční mikroby, je těžké říci, zda by představovaly nějaké riziko pro člověka,“ píše vědec. „Naprostá většina mikrobů na Zemi je pro člověka zcela neškodná a některé druhy jsou dokonce pro naše zdraví prospěšné,“ podotýká.

„A protože by se případné hypotetické měsíční mikroby vyvíjely odděleně od života na Zemi po velmi dlouhou dobu, nemusely by mít ani schopnost interakce s našimi buňkami,“ dodává Degroot.

Poučíme se z chyb?

Chyby v karanténním protokolu Apolla 11 by však podle vědce měly být poučením pro budoucí mise, jejichž cílem je návrat vzorků a lidí z jiných končin vesmíru, zejména z Marsu. Vzhledem ke své atmosféře a geochemii je na rudé planetě mnohem větší pravděpodobnost výskytu mikrobiálního života než na Měsíci, upozorňuje Dagomar Degroot.

K jeho analýze se dá podotknout, že během marsovských misí bychom si měli dát pozor nejen na to, abychom na Zemi nějaké cizí bakterie nepřivezli. Měli bychom se také vyvarovat toho, abychom na rudou planetu stopové bakterie nebo spory nevyvezli. 

Co kdybychom nakonec zjistili, že život, který jsme na Marsu nalezli, pochází ze Země?

Nereálný scénář? Že by tyto organismy let na Mars a pobyt na něm nepřežily? Program Apollo takový předpoklad zpochybňuje.

V listopadu 1969 přistál v Oceánu bouří na Měsíci u sondy Surveyor 3 lunární modul Apolla 12. Ze sondy, která dorazila na Měsíc v roce 1967 jako „předskokan“ pilotovaných letů, astronauti odebrali kameru a dopravili ji na Zemi. Nejen s obrazovým záznamem.

Po návratu na Zem se zjistilo, že několik desítek bakterií typu Streptococcus mitis v drsných podmínkách panujících na povrchu našeho vesmírného souseda dokázalo přežít. Bakterie přečkaly start, let ve vakuu, téměř tři roky kosmického záření i mrazivé teploty. A to bez potravy, vody a energie.

Tyto bakterie tedy zažily velký Armstrongův skok už před lidmi.

Dá se snad po zkušenostech se Surveyorem věřit tomu, že sterilizace novějších sond je stoprocentní a že jsme Mars už nekontaminovali?