„Je to nejen vzrušující zpráva pro všechny, kteří sní o budoucím trvalém osídlení našeho vesmírného průvodce, ale hlavně fascinující vědecký objev. Ukazuje, že na povrchu Měsíce může fungovat svého druhu vodní cyklus. Jen jiný než ten, na který jsme zvyklí na Zemi,“ reagoval pro Nedd na nové zjištění čínských vědců planetolog Petr Brož.

Odborníci, kteří vzorky shromážděné sondou zkoumali, dospěli ve studii k závěru, že na Měsíci mohou být roztroušeny biliony kilogramů vody uvězněné v drobných skleněných kuličkách. Kuličky podle nich vznikly při dopadu asteroidů na měsíční povrch.

300 Billion tons of water on Moon!https://t.co/I1aYVXjBXj

— Physics-Astronomy✨ (@Physdashastro) March 28, 2023

Drahocenné korálky s vodou

Vzorky měsíční horniny (regolitu) odebral modul sondy v prosinci 2020 v Oceánu bouří na přivrácené straně Měsíce. Výzkumníci uvnitř objevili malé skleněné kuličky, které vznikly roztavením horniny při dopadu asteroidů na povrch Měsíce. A co je podstatné: tyto kuličky obsahovaly vodu.

Vědci z Nankingské univerzity ve studii píší, že tyto skleněné korálky, jejichž velikost se pohybuje od 50 mikrometrů, což je šířka lidského vlasu, po 1 milimetr, slouží jako doplňující se vodní rezervoár. To by znamenalo, že na Měsíci bychom jednoho dne mohli získávat vodu také mimo póly.

Voda byla již v minulosti objevena ve vzorcích hornin přivezených posádkami v programu Apollo a hydratované minerály na povrchu Měsíce zaznamenaly od devadesátých let minulého století satelity obíhající Měsíc. Nebylo ale jasné, kde se voda bere.

Předpokládalo se, že hlavním zdrojem lunární vody jsou místa věčného stínu, které se nacházejí poblíž lunárních pólů. Protože do nich nedosáhne sluneční svit, teploty tam nešplhají až k denním lunárním extrémům, které se mohou blížit ke 120 stupňům Celsia.

V těchto podmínkách může na Měsíci dlouhodobě přežívat a hromadit se vodní led.

Odkud se však voda na Měsíci bere? Planetární vědci už delší dobu předpokládají, že tam vzniká vlivem slunečního větru.

Nabité částice přilétající ze Slunce obsahují protony. Když se srazí s lunárním povrchem, zůstane po jejich interakci s elektrony větší množství atomů vodíku, které se mohou spojovat s volnými atomy kyslíku. A ty se zase v malém množství přirozeně vyskytují v lunárním regolitu. Výsledkem spojení vodíku a kyslíku jsou pak molekuly vody.

Molekuly vody však byly objeveny v malém množství mimo póly, v místech, kde je donedávna nikdo nepředpokládal – na osvětlené části Měsíce během lunárního dne. To působilo dojmem, jako kdyby voda na Měsíci mohla nejenom přežívat, ale také se tam obnovovat.

V roce 2020 vědci z NASA předložili hypotézu, podle níž se voda může ukrývat zatavena do nárazového skla – kuliček vznikajících roztavením horniny při dopadu asteroidů. Vyjádřeno přesněji, jsou to silikáty, tedy křemičitany – kyslíkaté sloučeniny křemíku.

Tuto hypotézu nyní čínská studie dokládá na vzorcích lunárních hornin. Autoři studie mají za to, že voda uvnitř kuliček vzniká vzájemným působením slunečního větru s kyslíkem v lunárních horninách.

Kuličky vznikající vodu koncentrují podobně jako zastíněná místa u pólů. Vodní molekuly, které kuličky obsahují, se mohou šířit po měsíčním povrchu i během dne.

Koloběh vody na povrchu Měsíce spojený s nárazovými skleněnými kuličkami – jednotlivé fáze: Zachycení a difúze slunečního větru, ozařování, uvolňování vody. | zdroj: Kredit-Huicun He

Tyto kuličky se dají pokládat za rozptýlené zásobníky vody. Podle odhadu výzkumníků se v nich na Měsíci může ukrývat 270 až 300 bilionů tun vody. Studie složení kuliček naznačuje, že se voda dostává přirozeně dovnitř i ven, což ukazuje na aktivní koloběh vody na Měsíci.

Skvělá zpráva pro osadníky

Skleněné kuličky se mohou stát pro osadníky na Měsíci dostupným zdrojem vody, vodíku i kyslíku.

Petr Brož upozorňuje, že obdobným způsobem by mohla voda vznikat i na povrchu dalších vesmírných těles, které jsou stejně jako Měsíc jsou bez atmosféry. Dává to naději, že vodu uvězněnou ve skleněných kuličkách najdeme také jinde ve vesmíru.