Gigantické krátery na Sibiři, které vyhloubily exploze metanu, jsou jedním z viditelných projevů globálního oteplování. Rychle jich přibývá.

Jáma z Jamalu

V srpnu ruští experti provázení štábem The Siberian Times prozkoumali nejnovější a současně největší z těchto kráterů na poloostrově Jamal, který dosahuje hloubky padesáti metrů a jehož průměr přesahuje třicet metrů.

Je to sedmnáctá jáma tohoto druhu, kterou výzkumníci v  oblasti od roku 2014 objevili. 

Vznikla jako ty předchozí – podzemním výbuchem nahromaděného metanu. V permafrostu ("věčně" zmrzlé půdě) se při tání vytvořila dutina nasycená plynem. V ní stoupal tlak a v určitou chvíli prorazil zbývající horní slupku permafrostu. Nastal výbuch.

V galerii je patrné, jak se půda tlakem zvedá, potom praskne a metan rozmetá zeminu i led do okruhu několika stovek metrů.

Od objevu první záhadné jámy uplynulo šest let. Od té doby se rychlost, s jakou krátery přibývají, neustále zvyšuje.

„V naší databázi máme 7 185 metanových vyvýšenin permafrostu na poloostrově Jamal a Gydském poloostrově. Pět až šest procent z nich je skutečně nebezpečných, mohou brzy vybuchnout,“ sdělil deníku Siberian Times geolog Vasilij Bogojavlenskij.

Hrozba z půdy i vody

Samotné krátery však nejsou při unikání metanu do ovzduší tím nejhorším.

Metan je zhruba 84krát silnější skleníkový plyn než často skloňovaný oxid uhličitý. Jeho výrazný nárůst v atmosféry by tedy mohl přispět k dalšímu zvyšování teplot, a to by obratem zvýšilo i další tání permafrostu. A tak dokolečka dokola…

Odhaduje se, že v letech 1880 až 1980 podíl metanu na globálním oteplování dělal 15 procent. V poslední době se ale zvyšuje, mimo jiné kvůli únikům z oblastí tajícího permafrostu.

Pravda, metan má oproti oxidu uhličitému výhodu, že nově uvolněný plyn se za dvanáct let v atmosféře rozpadne, oxid uhličitý vydrží staletí. Vyhlídka na rychlejší oteplování v příštích letech je však nepříjemná. Ale reálná – tím spíš, že zdrojem metanu nemusí být jenom Sibiř ale další pevniny s permafrostem.

Podobně jako na souši se metan hromadí také na mořském dně, kde jsou klatráty tvořené molekulami metanu uvězněnými v ledových krystalech. Oteplení vody může do atmosféry uvolnit metan, který dosud nikam neunikal, a to by mohlo vést k tání hlubších klatrátů.

Sibiř neprobádaná

Avšak zpět na pevninu. Ruští výzkumníci připouštějí, že počet metanových výbuchů na Sibiři může být mnohem vyšší. Obrovské území není podrobně sledováno.

"Máme jen neúplné indicie od místních obyvatel o tom, co slyšeli nebo viděli z výbuchu," řekl televizi Vesti Jevgenij Chuvilin, geolog z Vědeckotechnického institutu ve Skolkově. "Kráter se navíc během jednoho či dvou let promění v nové jezero, které je poté problém odlišit od jiných přirozených termokrasových jezer."

zdroj: YouTube