Lidé, alespoň ti racionálně uvažující, vnímají legendy a pověry skrz prsty. Mnozí věřící to vidí jinak.

Vrství se však argumenty pro náhled, který dílem vyhovuje oběma skupinám, ačkoliv se nejspíše nebude líbit ani jedné z nich. Optikou evoluční psychologie jsou totiž mnohé pověry a jiné projevy mytologického rázu často zakořeněny v nějaké praktické potřebě.

Například muslimské a židovské zakázané potraviny se povážlivě často shodují s typem jídla, který se v subtropických podmínkách pouště rychleji kazí.

Hinduistická víra podobně uctívá krávy. Také v tomto případě existuje racionální výklad – v období dešťů byla tažná zvířata zřejmě rozdílem mezi setbou a následnou úrodou, a hladomorem.

Neznamená to samozřejmě, že nejrůznější ezoterické či mystické elementy, které se na původní praktický prvek navršily, mají podobně přízemní odůvodnění. Naši předci však při podobném náhledu vycházejí jako daleko méně iracionální bytosti, než za jaké je pokládáme.

Násilí a epidemie

Zajímavou interpretaci v této souvislosti poskytuje práce řešící možné pozadí epidemií nakažlivých chorob.

Klade si otázku, zda by mohli lidé projevit jistou míru chápání přenosnosti nemocí ještě v době, kdy si bakterie nikdo nedovedl představit? Možná ano. Špatná pověst, kterou v té měli hlodavci a hmyz, přenašeči nemocí, může naznačovat racionální kořeny.

Kosti po obětech epidemie | zdroj: Profimedia

Řada historických příkladů spojuje velké epidemie s vlnami násilného chování, pogromy, honem na čarodějnice či podobnými útoky na menšiny – obhájenými nějakým typem morálního vitalismu. Tak se nazývá náboženská víra, podle které fungování živých organismů souvisí s jinými než známými přírodními zákony.

Mohla by opakovaná povaha podobných vln násilí mít racionální kořeny? Nespočívala ve spojení choroby s náboženským zlem? Právě na to si posvítila nejnovější práce skupiny psychologů a historiků.

Její autoři si vzali na paškál provázanost honů na čarodějnice a víru v ďábla a její možnou souvislost s infekčními chorobami, přesněji víru v to, že morální vitalismus může snižovat riziko přenosnosti choroby. Zkoumaných patogenů bylo víc napříč kulturami, primárně malárie, tyfus a horečka dengue. Brzy se ukázalo už z korelace, že víra v nějaký druh zlé entity, zjednodušeně řečeno v nějaký druh ďábla, se vyskytuje v těch oblastech světa, kde existuje vyšší míra sledovaných infekčních nemocí.

To by samo o sobě nestačilo na objev vodítka. Přesně ty podnební podmínky, které totiž svědčí rozvoji infekčních chorob, můžou svědčit i o nižší ekonomické konkurenceschopnosti, tedy menší míře bohatství, a tak i vzdělání a vyšší pověrčivosti.

Výhody pověrčivosti

Autoři studie se proto rozhodli provést dotazníkovou část na 3100 studentech z 28 zemí, z níž studovali subjektivní vliv morálního vitalismu na epidemiologii. Právě při tom se benefity pověrčivosti ukázaly poprvé v jasném světle.

Výsledky průzkumu jasně ukazují, že mezikulturní víra v temné síly poškozující lidský organismus vede i k vyšší snaze vyhýbat se smrtícím patogenům i neznámým lidem. Funkční základ jistého druhu pověrčivosti jako evoluční výhody během epidemií je tedy, minimálně v myslích dotazovaných, skutečně platný.

Lví hlava s rysy ďábla | zdroj: Profimedia

To vše samozřejmě není neprůstřelný důkaz, na ten by bylo nutné studovat nejen motivace, ale i mozkové procesy různých kultur při reakci na epidemii. To by se však obtížně provádělo i dnes, natož uvážíme-li historickou povahu studie. Za daných možností to je tedy minimálně dobrý argument existence racionálního základu ve spojení infekčních patogenů a spojení neznámých substancí i lidí se zlem.

Každopádně platí, že po jistém čase ustoupily benefity strachu z cizího do pozadí. Dnes, kdy chápeme roli mikroorganismů a virů, jsme samozřejmě o něco lépe s to zkombinovat jeden druh racionality s jinou.

Legendy a pověry z dávných časů však o sobě přesto dávají vědět – ačkoliv jejich výhody jsou v éře očkování, antibiotik a dalších léků již podstatně menší.

Studie byla publikována v časopise Proceedings of the Royal Society B.