Stárnutí není jednoduchý proces – je to kumulace buněčného poškození, úbytek procesů jako autofagie a snížení odolnosti vůči stresu. Ačkoliv kalorie‑restrikce prokazatelně podporuje dlouhověkost, je pro většinu lidí extrémně obtížná – provází ji únava, úbytek svalové hmoty, křehké kosti a dokonce i vypadávání vlasů. Co kdyby ale šlo aktivovat stejné mechanizmy pomocí tabletky?

1. Proč je rilmenidin záhadou

Rilmenidin je lék proti hypertenzi, užívaný po desetiletí, nejčastěji pod značkami jako Albarel či Hyperium. Vědci vyvinuli strojové učení, které porovnává genové profily po dietní restrikci s databází léků a našlo, že právě rilmenidin vyvolává obdobné změny. Výsledek? V červu Caenorhabditis elegans významně prodloužil životnost, a to jak u mladých, tak starších jedinců.

Magalhães popsal: “For the first time, we have been able to show in animals that rilmenidin can increase lifespan”.

2. Jak to funguje na buněčné úrovni

Účinek je zprostředkován receptorem imidazolinového typu – konkrétně nish‑1. Pokud vědci tento receptor u červů odstranili, prodloužení života se neobjevilo. Po jeho obnovení se účinek znovu vrátil.. To potvrzuje, že rilmenidin zasahuje do konkrétní metabolické cesty, ne jen přeorganizuje genovou expresi.

Následně došlo k aktivaci autofagie – procesu, kdy buňka recykluje odpadní proteiny – a zvýšené toleranci na teplotní stres, což jsou klíčové rysy při zpomalení stárnutí.

3. Přenos na savce a možný dopad na lidi

Červi jsou jen první schůdek. Výzkumníci z Birminghamu proto lék podali i myším. Výsledek? V buňkách jater a ledvin se objevily genové změny podobné těm, které nastávají při nízko‑kalorické dietě. Také se upravily krevní biomarkery – i bez hladovky šla zvýšit citlivost na inzulín a snížit fenotyp „buněčně starých“ ukazatelů.

Díky dlouholeté praxi s rilmenidinem lékaři dobře znají jeho bezpečnostní profil – nežádoucí účinky se vyskytují vzácně: palpitace, únava, deprese či sucho v ústech.

4. Co to znamená pro medicínu a společnost

Rilmenidin není jen další lék – je pilotním příkladem přístupu zvaného geroscience, zaměřeného na samotný proces stárnutí, nikoliv na konkrétní choroby. A úspěšnější protažení zdravého věku i jen o několik let může znamenat miliardové úspory na zdravotní péči a méně trápení pro miliony seniorů.

Ještě je ale před časem:

• Potřebujeme klinické studie na lidech, aby bylo jisté, že účinky na myších vedou ke zlepšení zdraví a délky života bez negativních důsledků.

• Regulační orgány musí definovat nové standardy – jak hodnotit lék, který cílí na „stárnutí“, nikoli konkrétní nemoc.

• Etické a ekonomické otázky: kdo bude mít přístup, za kolik a jak to ovlivní společenskou solidárnost.

Objev účinku známého antihypertenziva rilmenidinu jako „kalorický mimetik“ otevírá novou kapitolu v medicíně stárnutí. Pokud se potvrdí účinnost a bezpečnost u lidí, můžeme se ocitnout blíž k jednoduchému každodennímu režimu: tabletka místo hladovění. A jestliže vědkyni a výzkumníci z University of Birmingham v dalším kole výzkumu obstojí, budoucnost seniorů možná bude zdravější, aktivnější a méně závislá – i v pokročilém věku.