Je to pradávný sen lidstva: Zmrazit smrtelně nemocné a rozmrazit je někdy v budoucnosti, až věda pokročí a jejich choroba bude léčitelná.

Jinou variantu takové technologie popisuje sci-fi: Do mrazivé kryokomory se umístí astronauti letící do cizí galaxie a probudí se až před cílem své daleké cesty – za několik stovek let.

Je v tom však háček: Zatím nikdo nepřišel na to, jak zmrazeného člověka přivést zpět k životu.

Existují přitom tvorové, kteří se oživit dokážou. I po desítkách tisíc let.

Pamětníci doby ledové 

Tající Sibiř skýtá neskutečná překvapení. Na jedno narazili vědci z Laboratoře půdní kryologie v ruském městě Puščinu.

Badatelé odhalili mikroskopická stvoření, která ležela nepohyblivá pod zemí ve „věčně“ zmrzlé sibiřské půdě – permafrostu. Nacházela se v kryptobióze - ve stavu, kterým některé organismy reagují na nepříznivé životní podmínky. Když vědci v laboratoři půdu rozmrazili, drobné mnohobuněčné organismy nejen oživly a začaly se hýbat, ale dokonce se (nepohlavně) rozmnožily.

Doslova šokem byl potom pro vědce výsledek radiokarbonového datování stáří vzorku zmrzlé půdy odebrané 3,5 metru pod zemí u řeky Alazeja na severní Sibiři. Tato metoda určila věk jejich obyvatel na 24 000 let, přesněji mezi 23 960 a 24 485 let.

Potvrdilo se tak, že mnohobuněčné organismy se mohou během zmrazení vyhnout poškození buněk a po probuzení ožít. Ještě důležitějším zjištěním je však to, že organismy z třídy pijavenek, kam zmínění tvorové patří, dokážou přežít ve zmraženém stavu desítky tisíc let a možná i mnohem déle. Dosud vědci předpokládali, že v něm mohou strávit jen kolem deseti let.

Nemají samce, přesto se množí

„Odnášíme si z toho poznatek, že mnohobuněčné organismy mohou být zmraženy a uchovány tisíce let a pak se zase vrátit k životu. To je sen mnoha spisovatelů,“ cituje agentura Interfax člena výzkumného týmu z Puščina Stase Malavina, který se podílel na studii pravěkých pijavenek publikované v magazínu Current Biology.

Malavin k tomu podotkl „Teď nám zbývá přijít na to, jak se to pijavenkám mohlo podařit.“ Avšak upozornil: „Čím složitější je organismus, tím složitější je uchovat ho naživu zmrazený. Pro savce to v současné době není možné.“

Pijavenky, které patří do kmene vířníků, se však neřadí k nejjednodušším tvorům. Navzdory své mikroskopické velikosti, měří necelý milimetr, mají poměrně složité tělo, které obsahuje mozek i střeva.

Jsou proslulé vysokou odolností. Dokážou přežívat bez jídla a vody, s nedostatkem kyslíku a vzdorují vysokým dávkám radioaktivity.

Pijavenky jsou mistry také v rozmnožování. Neexistují mezi nimi samci. Samice vytvářejí vajíčka, která nejsou oplozena a rovnou se z nich vyvíjí nové pijavenky. Biologové z Univerzity v Cambridge to vysvětlují tak, že pijavenky kradou DNA bakteriím, houbám, řasám a prvokům, a tím si zachovávají genetickou rozmanitost – a současně odolnost.

Ožívající hrozby

Obdobné oživení z permafrostu zaznamenali v minulosti vědci u mnohobuněčné hlístice staré 30 000 let. Objev pijavenek z doby ledové potvrdil, že to nebyla náhoda.

Různé druhy pijavenek pod elektronovým mikroskopem s detaily jejich čelistí. | zdroj: kredit - Diego Fontaneto:Who Needs Sex (or Males) Anyway?PLoS Biology Vol. 5

Pijavenky z pravěku však také upozorňují na hrozby, které rychlé tání sibiřského permafrostu vyvolané změnou klimatu představuje pro civilizaci. Ze zmrzlé půdy se mohou uvolňovat a potom ožívat také viry a bakterie, proti kterým nemáme protilátky.

V roce 2014 francouzští vědci v laboratoři oživili pradávný obří, ale člověku neškodný virus nazvaný Pithovirus sibericum. Byl uvězněn v sibiřském permafrostu více než 30 tisíc let.

V jiných případech ale takové štěstí mít nemusíme.