Zkáza Pompejí, vzkvétajícího města Římské říše, dodnes vyvolává děs i úžas.

V roce 79 našeho letopočtu pohltil mrak popela a plynů z vybuchujícího Vesuvu starořímské město Pompeje. Dva tisíce lidí, kteří během nejznámější sopečné tragédie v historii civilizace zahynuli, neměli šanci uniknout.

Jak ale tito lidé zemřeli? Některé zabily padající trosky, či kameny. A ostatní? Udusili se, nebo shořeli zaživa?

Odpověď na tuto letitou otázku naznačil mezinárodní tým složený z archeologů, chemiků a vědců z dalších oborů v nové studii publikované v časopise PLOS One. Vědci v ní dospěli k závěru, že většina lidí zemřela udušením.

Osud vyčtený z kostí

Když Vesuv zasypal Pompeje, zůstaly pod vrstvou popela a pemzy nejen části budov a jejich zařízení, ale i mnoho těl. Z polohy, ve které je zastihla smrt, je patrné, že někteří lidé se snažili uniknout, zatímco jiní o katastrofě neměli potuchy.

Těla se postupem času rozkládala v tuhnoucím popelu a vznikaly v nich dutiny. V devatenáctém století dostalo několik archeologů nápad vyplnit tyto dutiny sádrou a po jejím ztvrdnutí odstranit popel. Tak vznikly sádrové odlitky obětí.

Nedestruktivní testování těchto odlitků ukázalo, že se v nich skrývají kosti mrtvých. Naznačilo také, že vzájemné působení kostí a sádry vedlo ke kontaminaci, takže jejich studiem bylo obtížné dospět k jakýmkoli závěrům.

Archeolog Gianni Gallello (vpředu) měří v Pompejích odlitek jedné z obětí erupce Vesuvu pomocí rentgenového fluorescenčního přístroje. Asistuje mu antropolog Llorenç Alapone. | zdroj: Kredit-Alapont et al/CC-BY 4.0 (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Tentokrát výzkumný tým vedený univerzitou ve Valencii použil inovativní techniku – rentgenové fluorescenční přístroje. Byly zmenšeny tak, aby se daly přenést na místa, kde ležely sádrové odlitky. Tam s jejich pomocí výzkumníci pořídili fluorescenční snímky ostatků.

Experti zkoumali hodnoty vápníku a fosforu ve snímcích kostí sedmi lidí ze sádrových odlitků. Tito lidé v Pompejích pobývali v oblasti Porta Nola a v předměstských lázních. Zjištěná data výzkumníci porovnávali s údaji ze spálených kostí objevených v římské nekropoli a v islámské nekropoli ve Valencii. Výsledky z těchto míst použili ke srovnání, jako referenční vzorky.

Nakonec vědci dospěli k závěru, že vysokým teplotám byly kosti lidí z Pompejí vystaveny posmrtně, podobně jako při kremaci, a že kosti patřily lidem, kteří zemřeli udušením.

(a) Původní poloha některých studovaných odlitků. (b) Mapa Pompejí. (c) Detail nálezové oblasti odlitků (I: Pohřby pretoriánů; II: Novodobé zdivo; III: Hrobka Obellia Firma; IV: Porta Nola; V: Leakpan; VI: Hrobka Esquilia Polla; VII: Anonymní hrobka). | zdroj: Kredit-Alapont et al/CC-BY 4.0 (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

„Když jejich kosti utrpěly následky vysokých teplot způsobených pyroklastickými vlnami a proudy magmatu, lidé již byli po smrti, patrně v důsledku vdechnutí toxických plynů,“ cituje web Valencijské univerzity jednoho z autorů studie, antropologa Llorençe Alaponta.

Rychlá smrt

„Oběti, které se pokusily o útěk, zemřely velmi rychle, během několika málo sekund. Rychle je potom také pokryla vrstva popela. Z polohy těl jsme vyčetli, že někteří z lidí se chránili třeba kusy oblečení,“ říká na univerzitním webu další z autorů studie, archeolog Gianni Gallello.

Na všech místech v okolí Vesuvu však lidé neumírali stejnou smrtí.  Nejblíže Vesuvu bylo město Herculaneum. Jeho obyvatele spálil pyroklastický proud, tedy lavina žhavých plynů a prachu, o teplotě přesahující 500 stupňů Celsia.

Do vzdálenějších Pompejí dorazila až čtvrtá vlna pyroklastického proudu, která musela překonat větší vzdálenost. Proto byla chladnější.

Ve své studii vědci píší: „Je jistě důležité vědět, jak obyvatelé Pompejí žili, ale stejně důležité je pochopit jejich poslední okamžiky.“