Erupce Vesuvu spekla lidský mozek do skla

10. 10. 2020 – 20:44 | Člověk | Ladislav Loukota | Diskuze:

Erupce Vesuvu spekla lidský mozek do skla
Obyvatelé Pompejí v prvních dekádách našeho letopočtu. | zdroj: Profimedia.cz

Vědci popsali dosud nevídaný objev konzervované mozkové tkáně člověka, který zemřel před dvěma tisíci lety.

Erupce sopky Vesuv 24. srpna 79 našeho letopočtu pohřbila město Pompeje a blízké osady i s jejich obyvateli. Ruiny staveb a zkamenělá těla mrtvých dodnes vydávají svědectví o své době. Pro archeology a antropology jsou zlatým dolem.

Teď vědci dokončili analýzu nečekaného objevu – mozku spečeného žárem při erupci do skla. Vědci tak mohli pozorovat dva tisíce let staré konzervované mozkové buňky.

Snímek obrazovky (794)u Fragment nalezeného mozku po vitrifikaci – tepelné přeměně ve sklo. | zdroj: Pier Paolo Petrone

Při erupci Vesuvu většinu obyvatel zabilo pyroklastické mračno – horký oblak popela šířící se z vybuchující sopky. Mnoho lidí se doslova uvařilo za živa.

Nejméně v jednom případě (obdobných obětí ale bylo zřejmě více) intenzivní teplo kolem 500 stupňů Cesia vedlo k přeměně mozkové tkáně do sklovité látky. Takzvaná vitrifikace byla osudná muži, jehož ostatky byly nalezeny v Herculaneu, osadě ležící nedaleko Pompejí. Muže zastihla smrt, když ležel v dřevěné posteli. Byl to hlídač svatyně, kterému podle forenzních expertů bylo 20 až 30 let.

Italští vědci detailně prozkoumali ostatky nešťastníka a zjistili, že rychlá vitrifikace oběti zpevnila mozkovou tkáň do tvaru, který vydržel dodnes. Horko se rychle dostalo až k mozku, protože lebka praskla vlivem expanze vodních par – vody uvnitř těla zahřáté teplem pyroklastického proudu.

Snímek obrazovky (795)u Sken z elektronového mikroskopu ukazující neuronové výběžky mozku. | zdroj: Pier Paolo Petrone

Je to unikátní případ, protože mozková tkáň se po smrti člověka rozkládá jako první. 

S pomocí elektronového mikroskopu a dalších moderních pozorovacích metod tak mohli vědci ve sklovitém mozku muže pozorovat i jednotlivé mozkové struktury: neurony, axony, myeliny a buněčné mikrotubuly. Tyto nejmenší známé stavební kameny mozku přečkaly až do dnešní doby.

Na základě koncentrace těchto proteinů a skutečnosti, že vzorek byl nalezen v zadní části lebky, italští antropologové dospěli k závěru, že identifikovali část míchy a mozečku.

"Objev mozkové tkáně v takto starých ostatcích je neobvyklý," napsal v tiskové zprávě Pier Paolo Petrone, forenzní antropolog a hlavní autor studie o analýze mozku. "Co je však extrémně vzácné, je to, že se téměř dva tisíce let zachovaly neurální struktury centrálního nervového systému, a to v dosud nevídaném rozlišení."

Studie byla publikována v PLOS One.

Nejnovější články