Dva tisíce lidí, kteří v roce 79 našeho letopočtu zahynuli v Pompejích, neměli šanci uniknout rychlému postupu sopečných plynů a popela. Vyplývá to ze studie expertů z Ústavu geoenvironmentálních věd Univerzity v Bari, italského Národního ústavu geofyziky a vulkanologie a Britského geologického průzkumu.

Příliš rychlá 'lavina'

Počítačová simulace tehdejší erupce ukázala, jak z kráteru sopky postupoval do údolí pyroklastický proud – žhavé mračno popela a sopečných plynů s částicemi magmatu. Pompeje zasáhl už několik minut poté, co se po svahu Vesuvu začal sesouvat.

Pyroklastický proud se řítil jako lavina a ničil vše, co mu stálo v cestě. Krajinu včetně pobřeží změnil k nepoznání.

Gigantickému výronu (podle nejnovějších poznatků 24. nebo 25. října) předcházel výbuch, který město zasypal deštěm pemzy (lapilli). Několik obyvatel kusy pemzy usmrtily. Poškodily domy a sochy.

Mnozí lidé pochopili, že je zle a město opustili. „Bombardování“ si spojili s dalšími varovnými signály – s častými otřesy v posledních dnech a s tím, že ve městě vyschly studny. 

Ti, kteří neodešli, neměli šanci zdivočelé sopce v poslední chvíli uniknout. Vítr hnal pyroklastický proud na jihovýchod, tedy přesně na Pompeje.

Sádrový odlitek jedné z obětí erupce Vesuvu. | zdroj: Profimedia

Dřívější studie dospěly k závěru, že obyvatelé zemřeli v důsledku tepelného šoku v domech nebo na ulicích. Nový počítačový model ukázal, že plyny, popel a sopečné částice do města dorazily během deseti až dvaceti minut od výronu pyroklastického proudu. Městem pak prolétly během několika desítek sekund.

Pekelná čtvrthodina

"Obyvatelé si před výbuchem sopky nedokázali představit, co se děje. Pompejci žili se zemětřesením, ale ne s erupcemi, takže byli zaskočeni a smeteni žhavým oblakem popela,“ řekl Roberto Isaia, hlavní autor studie, deníku Guardian.

Prostor Pompejí zůstal pokryt dvanácti různými vrstvami tefry (pyroklastických sedimentů) o celkové tloušťce šesti metrů. Z nich vyčnívaly jen zbytky nejvyšších budov. Následující erupce Vesuvu v letech 471, 473 a 512 pak přidaly další vrstvy.

Současné Pompeje s Vesuvem v pozadí a bez turistů. | zdroj: Profimedia

Silná vrstva tefry pokryla jak Pompeje, tak další město – Herculaneum. Obě byla po staletí zapomenuta a znovuobjevena až v první polovině osmnáctého století.

Vulkanický popel, který Pompeje zasypal, dokonale zakonzervoval budovy a předměty, a tak nám umožnil poznat vzhled starořímského města a život jeho obyvatel.

Během prvních vykopávek byly občas nalezeny dutiny ve vrstvě popela, které obsahovaly lidské pozůstatky. Doktor Giuseppe Fiorelli přišel s nápadem vyplnit dutiny sádrou. Tím jsme získali věrné podoby Pompejanů, kteří nestihli utéct, v jejich posledním okamžiku.