Tady je výběr předpokládaných událostí, které byste neměli přehlédnout:

Homo sapiens se vrátí k Měsíci

Poprvé od sedmdesátých let minulého století by příští rok měla letět loď s posádkou k jinému vesmírnému tělesu. Pokud půjde vše podle plánu, v listopadu příštího roku na palubě lodi NASA Orion proletí kolem Měsíce tři muži a jedna žena. Jejich mise Artemis II otevře cestu misi Artemis III, při které by už na přírodní družici Země měli přistát lidé – po více než padesáti letech.

Dosud poslední zástupci našeho druhu – Harrison Schmidt a Eugene Cernan – chodili po Měsíci v prosinci roku 1972. Od té doby jsme pouze kroužili kolem rodné hroudy jako na kolotoči a do vzdálenějších končin vesmíru vysílali automatické sondy. Takže je nejvyšší čas vypravit se o kus dál.

Posádka mise Artemis II. (Zleva) Pilot Victor Glover, velitel Reid Wiseman, specialistka mise Christina Hammock Kochová a specialista mise Jeremy Hansen. | zdroj: Profimedia

Během programu Artemis má být založena stálá lunární stanice, která by mohla sloužit jako odrazový můstek pro lety do vzdálenějších končin vesmíru, třeba na Mars.

Budeme vyhlížet komety

K Zemi se řítí bizarní vulkanická kometa 12P/Pons-Brooks. Předvádí okázalé erupce, při nichž se mnohonásobně zjasňuje. Je přirovnávána k Millenium Falcon, ikonické vesmírné lodi z Hvězdných válek, protože při erupcích jí narůstají rohy.

Máme slušnou šanci, že 12P, kolos o průměru 30 kilometrů, který naši planetu mine ve vzdálenosti 231 milionů kilometrů, bude viditelný pouhým okem koncem května nebo začátkem června. Zejména tehdy, když zasoptí a vytáhne své ďábelské rohy.

Další kometou, kterou bychom mohli zahlédnout bez astronomického dalekohledu, je C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS. Je příslibem mimořádné kometární podívané po 10. říjnu, kdy Zemi mine ve vzdálenosti pouhých 44 milionů kilometrů.

Dozvíme se, kolik váží ‚částice duchů‘

Vědci mohou v příštích měsících oznámit hmotnost neutrina – záhadné částice odlišné od běžné hmoty. Jsou to přízračné částice. Létají proklatě rychle a dokážou prostupovat hmotou, vaším tělem jich právě teď procházejí stovky miliard. Proto se jim říká částice duchů.

Výsledky experimentu Karlsruhe Tritium Neutrino z roku 2022 ukázaly, že neutrina mají maximální hmotnost 0,8 elektronvoltu. Vědci dokončí sběr dat v roce 2024 a očekává se, že provedou definitivní měření těchto částic, které hmotnost upřesní.

Přesná hmotnost částic pomůže lépe pochopit, jak vznikají, jaké mají vlastnosti a jakou úlohu hrají ve vývoji vesmíru.

Slunce pošle do české kotliny polární záře

Polární záře patří k nejúžasnějším úkazům, které můžeme pozorovat na obloze. Jak jejich název napovídá, vyskytují se zejména v polárních oblastech. Ve středních zeměpisných šířkách bývají vzácné, protože magnetické pole Země, se kterým se sluneční vítr – jejich původce – střetává, slábne se vzdáleností od pólů. Letos však polární záře byla v Česku k vidění už třikrát, poprvé koncem února, poté v dubnu a nejnověji v noci na první listopadové pondělí.

V příštím roce se Slunce dostává do maxima své aktivity. Proto se dá očekávat, že budeme svědky dalších polárních září viditelných z našeho území. Server Astrofyzikální progresy z Opavy doporučuje zájemcům o pozorování polárních září sledovat aurorální monitory (https://www.solarham.net nebo https://www.spaceweatherlive.com, případně v mobilní aplikaci https://aurora-alerts.com).

Časosběrný snímek sluneční erupce z observatoře SDO. | zdroj: kredit-NASA/SDO

Najdeme částice temné hmoty?

V roce 2024 spatří světlo světa výsledky experimentu, který hledal hypotetické částice hypotetické temné hmoty – axiony. Předpokládá se, že axiony jsou emitované Sluncem a přeměňují se na světlo. Dosud se však tyto titěrné částice nepodařilo pozorovat, protože vyžadují vysoce citlivé detekční nástroje a extrémně silné magnetické pole.

Experiment BabyIAXO na německém elektronovém synchrotronu v Hamburku využívá solární teleskop složený z desetimetrového magnetu a ultracitlivých rentgenových detektorů, které sledují střed Slunce po dobu dvanácti hodin denně, aby zachytily přeměnu axionů na fotony.

Zachytily?

V poušti zaslechneme ‚nebeský chór‘

V příštím roce bychom také měli získat nové poznatky o prvotních gravitačních vlnách, což jsou pozůstatky velkého třesku, které znějí vesmírem jako „nebeský chór“. Bude je hledat dokončovaná Simonsova observatoř v poušti Atacama na severu Chile v reliktním záření.

Tohle elektromagnetické záření, nazývané také kosmické mikrovlnné pozadí, přichází z vesmíru ze všech směrů a je považováno za pozůstatek konce velkého třesku, kdy se záření oddělilo od hmoty prvotních atomů.

Teleskopy nové observatoře budou vybaveny 50 000 detektory sbírajícími světlo, což je desetkrát více než u nynějších projektů. Měly by pomoci vysvětlit mnohé záhady, které se týkají vzniku struktur tvořících vesmír.

Doufejme, že nová data ze Simonsovy observatoře i dalších pozemních teleskopů budou použitelná a nebude je rušit zvyšující se počet satelitních souhvězdí, které znečišťují noční oblohu světlem.

Sonda vyletí za stopami mimozemského života

Také v příštím roce budeme pátrat po stopách mimozemského života ve vesmíru. V budoucnu se na tom má podílet sonda NASA Europa Clipper. Krátce před misí Artemis II, v říjnu 2024, by měla odletět k Jupiterovu měsíci Europa.

Tento měsíc je pokládán za jedno z nejslibnějších míst ve sluneční soustavě, které by mohlo hostit (aspoň primitivní) život. Pod jeho ledovým povrchem se nachází oceán kapalné vody, kde by mohl nalézt útočiště. Data naznačují, že je teplý, slaný a bohatý na kyslík.

Clipper má k Europě doletět v roce 2030. Bude zkoumat složení jejích atmosférických plynů, povrchových materiálů, ledu, solí, organických látek a měřit hloubku oceánu.