Sluneční erupce a výrony plazmatu, takzvané koronální výrony hmoty (CME), dnes považujeme hlavně za hrozbu pro funkčnost technologií a elektrické sítě. Podle nové studie japonských vědců však mohly mít před miliardami let zásadní roli. Tvrdí, že mohly nastartovat vznik života na Zemi.

Tajemný mezihvězdný objekt 31/ATLAS dosáhl takzvaného perihélia, tedy nejmenší vzdálenosti od Slunce. Nachází se od něj ve vzdálenosti zhruba 261 milionů kilometrů. Podle harvardského astronoma Aviho Loeba jde o ideální příležitost zjistit, zda se skutečně jedná o kometu, nebo máme ve Sluneční soustavě „vetřelce“.

Než vznikla Země, existovala její dávná předchůdkyně – takzvaná proto-Země, rozžhavená planeta tvořená lávou a horninami. Před zhruba 4,5 miliardami let do ní narazilo těleso velikosti Marsu, které ji téměř zničilo a zároveň vytvořilo Měsíc. Vědci se domnívali, že všechny stopy této původní planety byly dávno ztraceny.

V našem širším kosmickém sousedství, ve vzdálenosti asi 145 světelných let, se nachází jeden výjimečně starý vesmírný mrchožrout –  bílý trpaslík LSPM J0207+3331. Těleso, vzniklé před zhruba třemi miliardami let po zániku hvězdy o něco hmotnější než naše Slunce, naznačuje, co jednou může potkat i Zemi.

Tým vědců z Stockholm University vyšel vstříc tajemné historii a prozkoumal přes 106 000 starých astronomických desek — a našel důkazy, že více než třetina z blekých záblesků světla se objevila mimo zónu, kde by měla být příčinou jen náhodná přírodní jev – v místě, kde by měla dominovat stíněná Zemí. Tyto výsledky mění naše chápání noční oblohy a možného vlivu orbitálních objektů či odrazů slunečního světla.

Podle současných modelů měl Velký třesk vytvořit stejné množství hmoty a antihmoty, které by se vzájemně anihilovaly a ve vesmíru by nezbylo nic než světlo. A přesto planety, hvězdy i lidé jsou složeni z hmoty, zatímco antihmoty je v kosmu jen nepatrné množství.