Emise oxidu uhličitého, za kterými stojí také lidská činnost, od začátku průmyslové revoluce zvýšily teplotu Země o více než stupeň Celsia. Roste počet a síla extrémních bouří i požárů a rychle ubývá korálů v oceánech.

Geologická historie planety však ukazuje, že emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů mohou mít mnohem horší důsledky. Vědci ze skotské Univerzity Saint Andrews a dvou německých výzkumných institucí – Helmholtzova centra a GFZ střediska pro geovědy – popsali přesvědčivý scénář dějů, které vedly k největšímu masovému vymírání na Zemi.

Experti k němu dospěli po rozboru fosilií schránek ramenonožců, živočichů podobajícím se dnešním mlžům, a popisují ho ve studii zveřejněné tento týden v žurnálu Nature Geoscience.

"Fosilie jsme získali z jižních Alp, kde původně ležely na dně mělkých moří oceánu Tethys v době před 252 miliony lety před začátkem a na začátku masového vymírání," cituje deník The Independent vedoucí výzkumu Hanu Juříkovou.

Nakrmili počítač daty a uviděli...

Vědci měřili izotopy boru ve skořápkách a sledovali vývoj pH, který je spojen s atmosférickým oxidem uhličitým. Z toho dokázali složit časový průběh změn kyselosti oceánů. Co víc, dokázali změny vystopovat až k sopečné aktivitě.

Nakonec výzkumníci dosadili data do počítačových modelů simulujících přírodní procesy. Výsledek ukázal, že oteplování a okyselování oceánů souviselo s extrémním nárůstem emisí oxidu uhličitého. Vliv metanu z mořského dna na tehdejší katastrofu, který je zmiňován v některých studiích, se v tomto modelu ukázal jako zanedbatelný.

Jedna z fosilií skořápek ramenonožce z jižních Alp, které byly použity k výzkumu. | zdroj: Renato Posenato/Ferrara University

Scénář katastrofy z přelomu Permu a Triasu (konce prvohor), který z této stude vyplývá, byl podobný dominovému efektu. Dá se shrnout do tří bodů:

1. Sopečná erupce na dnešní Sibiři poslala do atmosféry 100 tisíc miliard tun uhlíku.

2. Taková nálož vedla k okyselení a oteplení oceánu, což bylo smrtelné pro mořský život. Ve vodě se snížilo množství iontů uhlíku, které jsou spolu s ionty vápníku základním prvkem tvorby skořápek korálů, korýšů a škeblí. Život také decimovaly kyseliny síry, které vznikaly z kysličníku siřičitého unikajícího při sopečné erupci.

3. Atmosférické oteplování zvýšilo rychlost chemického zvětrávání na souši. To způsobilo, že do oceánu odtékalo více živin, které ho ochuzovaly o kyslík. 

Ponurý obraz v době vysokých emisí

"Máme co do činění s kaskádovou katastrofou, při které vzestup oxidu uhličitého v atmosféře spustil řetězec událostí, které postupně uhasily téměř veškerý život v mořích," řekla Hana Juříková.

Studie nabízí ponurý obraz planety v době, kdy lidstvo čelí šestému masovému vymírání. Situace v jednadvacátém století je však jiná. Geochemička Juříková upozornila, že všechny moderní zásoby fosilních paliv nejsou nedostatečné na to, aby uvolnily tolik oxidu uhličitého, kolik se ho dostalo do ovzduší před 252 miliony let.