Občas se mluví o tom, že v hlubinách moří mohli poslední zástupci megalodonů přežít až do současnosti. Televizní kanál Discovery dokonce na stejné téma vytvořil fiktivní dokument. Ve skutečnosti se ale zdá pochybné i datování posledních zachovaných zubů na 1,6 milionu let. Pokud se dožili někteří zástupci tohoto majestátního druhu čtvrtohor, jednalo se o poslední skomírající reprezentanty kdysi neohrožených vládců oceánu. S jistotou můžeme říct, že éra obřích žraloků započala před asi 16 miliony let a skončila s přelomem třetihor a čtvrtohor před 2,4 miliony let.

Mezinárodnímu týmu badatelů se ale nedávno podařilo odhalit, že ve stejné době nevymřeli jen megalodoni, ale i řada rejnoků, želv, ptáků a savců. Mezi ně můžeme zařadit mimo jiné mořské želvy rodu Psephophorus, řadu tučňáků a dalších mořských ptáků, bizarní mořské lenochody rodu Thalassocnus, dlouhou řadu velryb či dugongy na západním pobřeží Atlantiku a ve Středozemním moři. Samotný fakt, že tato zvířata vyhynula, není žádnou novinkou. Poprvé se ale podařilo prokázat, že jejich skon nastal společně v jednom období.

Mělčiny se měnily střídavě na souš a hlubinu

Přelom třetihor a čtvrtohor přitom k podobným úvahám přímo svádí. Po dlouhé době došlo k výraznému ochlazení klimatu, explozivnímu nárůstu polárních ledových čepiček a nástupu střídání dob ledových a meziledových. V souvislosti s tím začala periodicky stoupat a klesat i hladina moře, takže se nejúživnější části oceánu, mělčiny na kontinentálním šelfu v blízkosti pobřeží, střídavě měnily na souš a hlubinu. Doposud se ale zdálo, že k jednotlivým vymíráním docházelo během delšího časového úseku a jejich intenzita nepřekračovala hodnoty běžné pro ostatní období.

Zub žraloka Carcharodon megalodon (vlevo) v porovnání se zubem žraloka bílého | zdroj: Profimedia

Detailnější analýza ovšem ukázala, že přece jen šlo o hromadné vymírání. Bylo ovšem poměrně specifické a týkalo se zejména mořské megafauny, to jest největších zástupců mořských a přímořských organismů. U těchto zvířat se míra vymírání před 3,8 až 2,4 miliony let zvýšila až na trojnásobek oproti předchozímu stavu a vymizelo celých 36 procent jejich rodů. To se, v porovnání s největšími hromadnými vymíráními, při nichž vzalo zasvé 80 až 95 procent všech druhů, nezdá mnoho. Ďábel se ovšem skrývá v detailu. Na přelomu třetihor a čtvrtohor totiž přednostně vymíraly vysoce specializované druhy včetně vrcholových predátorů. Jejich ekologické strategie přitom zůstaly v následujícím období z velké části nevyužité. V tomto ochuzeném světě žijeme dodnes.

Další analýzy navíc ukázaly, že z vymírání megafauny na přelomu třetihor a čtvrtohor se pozemský ekosystém tak docela nevzpamatoval ani co se týče diverzity. Třebaže se v následujícím období vyvinula řada nových mořských a přímořských druhů velkých obratlovců, například lední medvědi, celkový pokles v množství jejich rodů činí asi 15 procent.

Ponaučení pro dnešek

Specificita vymírání zároveň výmluvně naznačuje i jeho podstatu. Vymíraly totiž přednostně velké druhy s obrovskými energetickými nároky. Detailní analýza navíc ukázala, že faktorem nejlépe předvídajícím vymření daného druhu megafauny je jeho teplokrevnost či alespoň schopnost udržovat stálou tělní teplotu – opět známka na energii vysoce náročného životního stylu. V prvním plánu tedy vymíraly druhy těžící z vysoce úživných prostředí na kontinentálním šelfu, například velryby, a hned v závěsu dravci, kteří se těmito druhy živili. Mezi ně spadá právě i Carcharocles megalodon. Zdá se tudíž vysoce pravděpodobné, že za celým vymíráním stál právě pokles mořské hladiny a její následující kolísání. Alternativní hypotéze, totiž že příčinou vymírání byl pokles teploty, naopak přednostní vymírání teplokrevných druhů příliš nenasvědčuje. 

Pro dnešek z toho vyplývají dvě velká ponaučení. Mořský ekosystém, který po opakovaných ranách dob ledových a meziledových ztratil celou řadu specializovaných druhů, prozatím dosáhl více méně stabilního stavu. Ze stejných důvodů ale může být mimořádně zranitelný. Podobně jako osobě v chronickém stresu stačí k výbuchu malé pošťouchnutí, nelze vyloučit, že tlak člověka, zejména nadměrný lov velkých mořských obratlovců, může lehce spustit další kolo hromadného vymírání této fascinující skupiny pozemských organismů.