Vitamin D, známý především jako „sluneční vitamin“ pro své klíčové role ve zdraví kostí a imunitního systému, nyní vstupuje do centra zájmu anti-aging výzkumu – a to díky ochraně telomer, struktur, které chrání DNA před postupným opotřebením a zkracováním, jež přispívá k buněčnému stárnutí. Nový čtyřletý randomizovaný klinický pokus (tzv. VITAL trial) sledující více než tisíc dospělých osob nad 50 let ukázal, že účastníci, kteří užívali každý den 2 000 IU vitaminu D₃, utrpěli výrazně méně zkrácení telomer než ti s placebem, což podle odhadů vědců odpovídá téměř třem „zachráněným“ rokům biologického věku.

Tento zásah do samotného jádra buněčného stárnutí je skutečně výjimečný. Zkracování telomer totiž úzce souvisí nejen se stárnutím, ale i s vyšším rizikem chronických onemocnění jako Alzheimerova choroba, srdeční choroby, rakovina nebo autoimunitní poruchy. Proto se netřeba divit, že výsledky vyvolaly mezi vědci i veřejností značný ohlas – ale i pevnou dávku opatrnosti.

Je překvapivé, že účinek byl tak výrazný, uvádí hlavní autorka studie, profesorka JoAnn Mansonová z Harvardu. Snižování zánětů je vnímáno jako klíčový mechanismus: vitamin D tlumí chronické zánětlivé procesy, které urychlují zkracování telomer a rozvoj chronických degenerativních onemocnění.

Na druhé straně ale vědci upozorňují, že příliš dlouhé telomery nemusí být vždy výhodné. Některé studie naznačují, že extrémně dlouhé telomery mohou být spojeny i s vyšším rizikem určitých onemocnění, čímž se otevírá otázka toho správného „sweet spotu“ délky – což ještě nezcela chápeme.

Zároveň doporučené denní dávky vitaminu D se liší: americká Národní akademie medicíny doporučuje 600 – 800 IU denně v závislosti na věku, zatímco Endokrinologická společnost uvádí, že 1 000–2 000 IU může být rozumné pro starší dospělé či lidi s riziky nedostatku. Ve studii VITAL byla dávka 2 000 IU denně klasifikována jako „velmi bezpečná“, bez hlášených nežádoucích účinků.

I tak ale odborníci varují, že více není automaticky lepší. Nadměrná suplementace – například více než 10 000 IU denně – může vést k hyperkalcémii, což znamená riziko poškození ledvin, nevolnosti či slabosti. Doporučováno je konzultovat suplementaci s lékařem, zejména pokud člověk užívá jiné léky, má specifické zdravotní podmínky nebo životní styl (např. omezené sluneční záření či vstřebávání živin).

Podobně i američtí výzkumníci z NHLBI analyzovali více než 900 účastníků VITAL a zjistili, že vitamin D skupina ztratila během čtyř let v průměru o 140 méně báze DNA v telomerách než placebo skupina (počáteční průměr byl cca 8 700 párů), což podle předchozích studií odpovídá až třem letům stárnutí buněk.

Navzdory této průlomové zprávě však studie nevyvrací význam celkového životního stylu. Odborníci zdůrazňují, že výživa, pohyb, zvládání stresu a kvalitní spánek zůstávají základními kameny zdravého stárnutí – vitamin D může být užitečným doplňkem, ne jeho náhradou.

Zdroje vitaminu D jsou přirozené (sluneční svit, tučné ryby, houby, fortifikované potraviny), což může být optimální cesta zejména v letních měsících. V zimě nebo pro osoby s omezeným pobytem venku či specifickou zdravotní situací může být suplementace rozumným krokem po konzultaci s lékařem.

Současná studie otevírá novou perspektivu: vitamin D může být „slunce v kapsli“, které zpomaluje buněčné hodiny a přináší biologickou rezervu, ale není to zázrak bez rizika. Vědci důrazně doporučují další rozsáhlé a diverzifikované klinické studie, než by veřejné zdravotní orgány začaly měnit dávkovací doporučení na základě jednoho pokusu.

Závěrem: rok 2025 může být zlomovým pro výzkum biologického stárnutí – vitamin D se jeví jako slibná součást palety anti-aging stratégie. Odhadem téměř tři zachráněné roky buněčného stárnutí zní nadějně, ale cesta k bezpečnému a efektivnímu využití tohoto objevu teprve začíná.