Výbuchy hvězd se zapsaly do letokruhů stromů
13. 3. 2021 – 19:02 | Vesmír | Ladislav Loukota | Diskuze:
Klima na Zemi ovlivňují události ve vesmíru víc, než si myslíme. Upozorňují na to stromy.
Výbuchy hvězd zanechaly stopy nejen ve vesmíru, ale i patrně v prastarých stromech na Zemi. Naznačuje to studie výzkumníka Roberta Brakenridgea z Coloradské univerzity ve městě Boulder.
„V jiných galaxiích vidíme supernovy. Taková galaxie se v našem teleskopu jeví jen jako temná šmouha, ale jakmile se zrodí supernova (vybuchne hvězda), je to velká věc, která může přesvítit zbytek hvězd v galaxii,“ říká k těmto vesmírným událostem Boulder.
Lekce čtení ze vzdálených mlhovin
Astronomové se shodují, že supernovy můžou představovat pro život riziko – minimálně dvě vymírání na Zemi byla částečně způsobena supernovami. Jejich dopad však nemusí být vždy ničivý, může se projevit i s menší intenzitou.
A právě na tuto druhou možnost se zaměřil Brakenridge. Ve snaze odhalit vliv supernov zkoumal stromy. Hledal uvnitř nich radioizotop uhlíku-14, který vzniká v okamžiku, kdy kosmické záření (proud energetických částic z vesmíru) narazí na zemskou atmosféru. Odtud uhlík-14 prší na živočichy i rostliny a ukládá se v jejich tkáních.
Není to přitom jen jev, který souvisí jen se supernovami. Nastává i vlivem běžného kosmického záření, kterému je naše planeta vystavena.
„Obecně platí, že tohoto izotopu přibývá podobné množství rok, co rok a zachycují ho i stromy,“ upozorňuje Brakenridge.
Některé roky jsou na obsah izotopu mnohem bohatší než roky jiné, což dosud bylo přičítáno zvýšené aktivitě Slunce. Ale Brakenridge nabízí jiné vysvětlení. "Existují jen dvě možnosti: sluneční bouře, anebo supernovy. A supernovy nemůžeme vyřazovat," tvrdí.
Robert Brakenridge se zevrubně podíval na záznamy o supernovách v posledních desítkách tisíc let. Ačkoli je astronomie nemohla přímo pozorovat, protože ještě neexistovala civilizace, v současnosti o nich víme z jejich zbytků – mlhovin, které po sobě vybuchlé hvězdy zanechaly. Z jejich velikosti lze odhadnout přibližnou dobu, kdy hvězda explodovala.
Vědec tak postavil bok po boku tyto odhady a záznamy o letokruzích z posledních 40 tisíc let, které se podařilo zmapovat z dochovaných zbytků stromů. A ukázalo se, že ze všech osmi nedávných blízkých supernov všech osm odpovídá období zvýšené přítomnosti uhlíku-14 ve stromech.
Pravda, datování supernov je stále jen přibližné, a to omezuje závěry studie publikované v časopisu International Journal of Astrobiology. Přesto Brakenridgeho výzkum upozorňuje, že supernovy mají na Zemi vliv i v případě, že nevyvolávají masové vymírání.
Nejzajímavějším příkladem, který Brakenridge identifikoval, je supernova Vela. Nastala 815 světlených let od Země a před 13 tisíci světelnými lety.
Nález naznačuje, že v jejím důsledku mohly hodnoty radioizotopů na naší planetě stoupnout až o tři procenta. Jistě, v tomto případě musíme upozornit na odchylku mezi daty supernovy – některá datování ji řadí až 1500 let za otisk v letokruzích. Brakenridge se nicméně domnívá, že spojitost je příliš nápadná a stojí za další výzkum.
Je možné, že hypotézu sami brzy otestujeme – někdy mezi dneškem a příštími několika tisíci lety se v supernovu promění zhruba 640 světlených let vzdálená hvězda Betelgeuse. To je blíže než Vela, a její vliv na náš život by tak mohl být o to viditelnější.