Astronomové identifikovali kus obří skály, který s naší planetou sdílí oběžnou dráhu kolem Slunce. Asteroid (planetka), který dostal katalogové jméno 2020 XL5, patří do skupiny trojánů. Výzkumníci ho popisují v odborném žurnálu Nature Communications.

Mírumilovné skály z vesmíru

Trojány obíhají po stejné dráze jako některá z planet v Lagrangeových (libračních) bodech. V případě 2020 XL5 to je oblast, v níž se gravitační síly Země a Slunce působící na asteroid vyrovnávají s jeho dostředivou silou, a tak ho udržují dlouhodobě na stejném místě.

2020 XL5 měří 1180 metrů a pohybuje se v Lagrangeově bodu L4. Slunce obíhá o 60 stupňů před naší planetou.

Lagrangeovy body. Každá soustava dvou těles jich má pět – pět je jich mezi Zemí a Měsícem a dalších pět mezi Zemí a Sluncem. Lagrangeovy body, v nichž mohou obíhat trojány, jsou označeny L4 a L5. V bodě L2 teď obíhá Webbův teleskop. V bodě L4 se nachází nově objevený troján. | zdroj: NASA

Je to teprve druhé těleso tohoto typu pohybující se na oběžné dráze Země. První objevili astronomové v roce 2010. Tehdy nalezli planetku nazvanou 2010 TK7 – kámen o průměru asi 300 metrů. Také on se producíruje v bodu L4.

Nahlíženo ze Země jsou obě skaliska mírumilovná. Pro Zemi nepředstavují žádné nebezpečí. Budou naši planetu provázet po dobu několika tisíců let. Pak se jednoduše odpojí a odletí jinam. Dříve identifikovaný trojský asteroid nám dá sbohem zhruba za patnáct tisíc let, nově objevený, který je hmotnější, už za čtyři tisíce let.

Jsou tmavé, skoro neviditelné

První asteroid na oběžné dráze planety ve sluneční soustavě objevil v roce 1906 astronom Max Wolf na hvězdárně v německém Heidelbergu. Pojmenoval ji Achilles. Podle bájného bojovníka z trojské války poté dostala jméno celá kategorie asteroidů.

U Jupitera jich bylo objeveno už na 11 000. Některé dosahují v průměru až 200 kilometrů. Astronomové je nalezli také u jiných planet – u Neptuna 32, u Marsu devět.

Sluneční soustava s planetkami a houfem trojánů předcházejících a následujících Jupiter na jeho oběžné dráze (zeleně). Zobrazeni jsou také trojáni v oblasti vnitřních planet a hlavní pás planetek mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru (bíle). | zdroj: Wikimedia Commons-volné dílo

Prvního trojána Země však identifikovali až před dvanácti lety, v roce 2010. Důvod je nasnadě: Nalézt tato tělesa na oběžné dráze Země je obtížné. Při pozorování z naší planety se na obloze nacházejí blízko Slunci, jsou tedy neosvětlené.  

Nový troján byl odhalen z dat optického a infračerveného teleskopu SOAR (Southern Astrophysical Research Telescope), který stojí v chilských Andách.

Pohled do historie Země

„Z dat dalekohledu SOAR jsme provedli první fotometrickou analýzu objektu, která odhalila, že 2020 XL5 je asteroid typu C s velikostí větší než jeden kilometr,“ cituje web NOIRLab (výzkumného centra pro optickou a infračervenou astronomii) astronoma Toniho Santanu-Rose z univerzity ve španělském městě Alicante, který se na výzkumu asteroidu podílel.

Uhlíkaté planetky (typu C), jak jejich název napovídá, jsou bohaté na uhlík, a proto také mají tmavou barvu. Patří mezi nejstarší tělesa sluneční soustavy. Jejich studium může poskytnout cenné informace o počátcích sluneční soustavy a zrodu planet včetně Země.

Snímek trojského asteroidu 2020 XL5 z Lowellova teleskopu. Oranžový kruh zvýrazňuje polohu objektu. | zdroj: kredit-T. Santana-Ros et al.