Jih Moravy zasáhlo nejsilnější tornádo, anebo tornáda, v naší novodobé historii. Zatím není jasné, zda to byl jeden větrný vír tohoto typu, nebo několik nezávislých. Tornáda mohou zeslábnout, vzdálit se od země a zase klesnout a zesílit.

Jisté není ani to, že takových tornád zažijeme v důsledku klimatických změn víc. 

K tomu, abychom čtvrteční apokalypsu na jižní Moravě automaticky nespojovali se změnami podnebí, vyzval v Českém rozhlasu Martin Setvák z Českého hydrometeorologického ústavu: „Tornáda uady byla odjakživa. Apeloval bych na to, abychom nepoužívali, že silné tornádo bylo důsledkem klimatických změn. To by bylo hodně odvážné tvrzení. V těchto dnech bylo více supercel (typ bouře, ze které některá tornáda vznikají) a právě tahle byla doprovázena tornádem.“

Satanský vír na Vyšehradu

Podnebí na planetě se rychle mění. Globální oteplování je ale jen jedním z příznaků změny klimatu.

Změna klimatu způsobila nárůst extrémních povětrnostních jevů. Ne všechny se jí však dají připisovat. Vědci například mohou s vysokou mírou jistoty říct, kde oteplování planety povede k největšímu nárůstu teplot. Dokážou také předpovědět, ve kterých oblastech vyvolá dlouhodobá období sucha a kde zase povede k obdobím intenzivních a prudkých dešťů.

Povětrnostní extrém, jakým jsou tornáda, je však pro klimatology téměř nemožné předvídat.

Nahlíženo z Česko, jsme zvyklí vnímat tornáda jako cosi vzdáleného a exotického, jako americkou specialitu. Pověstný je jimi tornádový pás, který se rozkládá v povodí řeky Mississippi mezi Skalistými horami a Apalačským pohořím. Pokrývá území států Texas, Kansas, Oklahoma a Nebraska. 

Jsou to rovinaté oblasti, kde mají tornáda prostor k tomu, aby se roztočila. Taková místa máme i v Česku. Že bychom tady jednou měli také tornádový pás?

Tornáda s otazníky

Tornáda bývají krátkodobá a trvají od několika sekund do desítek minut. Je proto obtížné modelovat je v simulacích, které vědci používají k promítání účinků změny klimatu.

Vědci mohou spíš předpovědět, jak může změna klimatu ovlivnit jednotlivé přísady počasí, které podporují rozvoj bouřek (supercel), z nichž se rodí tornáda. Tyto přísady jsou: teplý a vlhký vzduch, nestabilní atmosféra, vítr v různých výškách a různých směrů i rychlostí. Za těchto podmínek vzniká jev známý jako střih větru, který vede ke zrodu tornáda.

S tím, jak globální teploty stoupají, je teplejší atmosféra schopna zadržovat víc vlhkosti. To zvyšuje atmosférickou nestabilitu, důležitou složku supercel.

Na druhou stranu, jak se ovzduší zahřívá, pravděpodobnost střihu studených a teplých proudů se snižuje.

Tyto dva projevy klimatické změny pracují proti sobě a je obtížné předvídat, která převáží a bude mít větší dopad na vývoj tornád.

Moravská Nová Ves po tornádu. | zdroj: Profimedia

Většina studií, která se zabývá dopady změn klimatu na počasí, předpovídá, že v budoucnu bude v oblastech, mezi které spadá střední Evropa, víc prudších bouřek. To však nemusí znamenat větší počet tornád – také proto, že tornáda vznikají jen v necelé pětině supercel a ke svému vzniku potřebují specifické klimatické podmínky.

A abychom věc ještě víc zkomplikovali – mechanismus, který stojí za tornády, dodnes nikdo detailně nepopsal.

Víme příliš málo

Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru v jedné ze svých zpráv shrnuje komplikovaný vztah mezi tornády a změnou klimatu takto:

„K některým typům extrémního počasí, jakými jsou třeba srážky a extrémní horko, lze přímo přičíst globální oteplování. Jiné druhy extrémního počasí, například tornáda, také vykazují změny, které mohou souviset se změnou klimatu, ale vědecké znalosti nejsou dostatečně podrobné, aby promítly směr a rozsah budoucích změn.“

Z toho vyplývá, že se stále ještě musíme o tornádech hodně učit.