Supernovy, které můžeme pozorovat na vlastní oči, jsou výjimečnou událostí. Takové vybuchující hvězdy zahlédne jen málokterá generace. Od roku 1006 jich lidé mohli spatřit pouze pět.

Mezi ně se řadí supernova z roku 1181. Byl to rok, kdy v české kotlině vládli Přemyslovci, v Evropě se začala prosazovat gotika a na území dnešní Číny vládla dynastie Sung, která vydávala papírové peníze.

Tajemná hvězda 

Právě v říši Sung písemně zaznamenali neobvyklou událost. Na obloze se zničehonic objevil zářící objekt jasný jako Saturn. Na nebi setrval 185 dnů, poté záhadně zmizel. Tento popis ukazuje na supernovu.

Díky dochovaným písemným záznamům z dvanáctého století astronomové věděli, kde se supernova označovaná SN1181 na obloze nacházela. Po jejích zbytcích ale dosud marně pátrali.

Po 840 letech však astrovědci vedení Andreasem Ritterem z Princetonské univerzity v americkém státě New Jersey objevili zbytky exploze, kterou čínští učenci podrobně popsali. Svůj výzkum teď publikovali v odborném magazínu The Astrophysical Journal.

Stopy po výbuchu nalezli výzkumníci v mlhovině Pa30, která je od Země vzdálena 7500 světelných let. V jejím středu dřepí Parkerova hvězda s teplotou přesahující 200 tisíc stupňů Celsia.

Když se spojí dva trpaslíci, vznikne…

Mlhovina Pa30 je pozůstatek po vzácné supernově, která se zrodila ze spojení dvou bílých trpaslíků – objektů vznikajících zhroucením hvězdy o průměrné či podprůměrné hmotnosti. Po supernově zůstala i takzvaná zombie hvězda.

Zombie hvězda je výsledkem supernovy, která nerozptýlila veškerou hvězdnou hmotu, ale za sebou zanechala zbytkovou hvězdu. Jsou to mimořádně vzácné objekty. Zatím jich astronomové pozorovali jen tři desítky.

Rychle se rozšiřující mlhovina Pa30. | zdroj: Kredit-Pascal Le Du et al

Měřením rozpínání mlhoviny Pa30 vědci virtuálně vrátili čas do bodu výbuchu. Zjistili, že mlhovina expanduje rychlostí 1100 kilometrů za sekundu, což odpovídá vzniku před zhruba 800 až 1000 lety. Co víc, leží v místě popsaném pozorovateli ve dvanáctém století.

„Zaznamenaná historická pozorování odpovídají našim poznatkům, věk i poloha mlhoviny sedí,“ řekl Albert Zijlstra, profesor astrofyziky webu Manchesterské univerzity. „Je příjemné pomoci vyřešit historickou i astronomickou záhadu,“ upozornil jeden z autorů studie.

O jednu záhadu ve vesmíru je tedy méně. Jejich hromada však zůstává nebetyčná.