Lidstvo je fascinováno Marsem. Ikonický snímek Total Recall s Arnoldem Schwarzeneggerem končí terraformací Marsu – dodáním kyslíku do jeho atmosféry a přiblížením marsovských podmínek pozemským.

Terraformací Marsu se však zabývají nejen hollywoodští filmaři, ale i vědci. Mnozí dospěli k názoru, že to je téměř „nadlidský úkol“. Podle nich je snazší postavit města ve volném vesmíru, píše magazín Phys.

Těžaři u asteroidů

Phys připomíná, že už v sedmdesátých letech minulého století tento koncept zpopularizoval americký astrofyzik Gerard O'Neill. Navrhl několik typů stanic, které by rotací vytvářely umělou gravitaci a současně by byly dostatečně velké na to, aby udržely vlastní ekosystém.

O’Neill uvažoval o těchto vesmírných sídlech také v ekonomických kritériích. Jejich obyvatelé by těžili horniny na asteroidech a měsících, které by jim umožnily stanice rozšiřovat. Těžba hornin by mohla být způsobem, jak vytvořit počáteční poptávku po těchto stanicích.

Těžit horniny se dá samozřejmě i na planetách. Avšak vynést každý gram z planety do vesmíru je energeticky náročné a drahé. U asteroidů a měsíců, které mají minimální gravitaci, by tento problém odpadl. Právě u nich by jednou mohla vzkvétat vesmírná ekonomika.

Astrofyzik Valerij Jakovlev z Charkova v časopisu Universe Today upozorňuje, že život na tělesech, jakými je Měsíc nebo Mars, může být pro člověka škodlivý. Lidé by na nich mohli být zranitelní vůči kosmickému záření a museli by se vypořádat s podstatně nižší gravitací.

U Měsíce by to byl 0,165násobek gravitace, kterou lidé zažívají na Zemi, na Marsu 0,376násobek. Různé planety mají různou hmotnost, a to by se zřejmě u druhé a třetí generace osadníků podepsalo na vzniku vrozených vad.

Vesmírné habitaty se dají postavit tak, aby připomínaly podmínky na Zemi. Odstředivá síla z rotace může vytvořit pozemskou gravitaci a vnější trup stanice nebo její umělé magnetické pole dokáže chránit před škodlivým kosmickým zářením.

Vytvořit podmínky připomínající ekosystémy na Zemi bude také jednodušší na stanici o průměru několika málo kilometrů než na planetě, jejíž průměr bude tisíce kilometrů.

Jako z verneovky

Jakovlev upozorňuje, že rozvíjející se komerční vesmírný sektor bude schopen podílet se na vývoji potřebné infrastruktury pro vesmírné habitaty. Poté, co budou habitaty vytvořeny, můžeme rozšířit lékařský a biologický výzkum. Jejich existence by také mohla nakopnout vývoj spolehlivých raketoplánů a nových technologií těžby hornin.

„Pokud se kosmický výzkum zaměří na budování kolonie na Marsu a následné pokusy o terraformaci rudé planety, bude to jen ztráta času,“ tvrdí Jakovlev.

„Stavět vesmírné stanice je realističtější cíl, než terraformovat Mars a další planety. Spotřeboval by méně financí a zabral méně času,“ upozorňuje vědec.

Jakovlev předpokládá, že první vesmírné habitaty by mohly být dokončeny už v polovině tohoto století. Mnohé z nezbytných technologií jsou už vyvinuty, anebo se na nich pracuje.

Terraformace Marsu by však zabrala stovky let a nikdo z nás nemá šanci se jí dožít. Naše současné představy o ní mohou jednou vypadat stejně naivně, jako dnes vypadá popis letu na Měsíc v románu Julese Verna.