Černé díry, které se rodí, když hvězdy zemřou a propadnou se do sebe, dokážou vymazat prostor, možná i čas. Většina černých děr však neškodí. Nejsou aktivní, nic nepohlcují, a tak ani nevydávají žádné záření. Nová studie nicméně naznačuje, že také aktivní černé díry, zářící a pohlcující hmotu, nemůžeme pokládat jen za 'terminátory'.

Záření černých děr může napomáhat vzniku vody a organických molekul, z nichž pak vzniká život.

Přiměřená dávka rentgenů

Vědci pod vedením Chang Liua, profesora molekulární biologie z Kalifornské univerzity v Berkeley, ve svém výzkumu dospěli k závěru, že aktivní období supermasivní černé díry Sagittarius A* v jádru naší galaxie se shoduje s obdobími zvýšené hustoty vody a organických molekul nutných pro vznik života.

Zvýšená míra rentgenového záření šířící se z aktivní černé díry, podle jejich poznatků mohla z dosud neutrálních atomů odstranit elektrony, a podpořit tak tvorbu organických molekul.

Výzkumníci to předvedli na počítačové simulaci kosmického mračna plynu a prachu. Když toto mračno (z jehož reálných verzí vznikla i naše soustava) vystavili rentgenovému záření 'po miliony let', urychlila se tvorba molekul vody na povrchu prachových částeček. A tento proces pak pokračoval, i když záření ustalo.

Výzkumníci srovnávali tento scénář s dalšími simulacemi. V jednom, bez emisí rentgenového záření, vznikalo vody podstatně méně. Ve druhém, kdy vědci nechali emitovat záření o mnoho milionů let déle než v původním scénáři, nastal naopak pokles vodních plynů.

zdroj: YouTube

Z toho plyne, že existuje určité období napomáhající vzniku života. Příliš málo záření je špatně. Příliš mnoho záření je ale také špatně.

Na šťastné planetě

Platí, že aktivní galaktická jádra, která pohlcují hmotu a emitují silné záření, bývají pro uhlíkové formy života zkázonosné.  Studie ovšem naznačuje, že v naší Mléčné dráze mohla Sag A* emitovat rentgenové záření dlouho v přiměřené intenzitě, a tak život naopak podnítit.

Samozřejmě, blíže jádru galaxie mohlo být záření příliš mnoho a dále od naší polohy, na galaktické periferii, zase příliš málo. Pokud však Sag A* skutečně napomohl vzniku života na Zemi, znamená to také, že mohl podobně napomoct vzniku života i v galaktické zóně života nacházející se zhruba na naší úrovni galaktického disku.

Pozitivní vliv černé díry v jádru naší galaxie nicméně neznamená, že černá díra je jediná či dokonce nejzásadnější ingredience pro vznik života na Zemi.

Pro vznik prvních organických sloučenin byl důležitý i aktivní vulkanismus. Také energie vznikající při dopadech asteroidů a komet zřejmě prospívala jejich zrodu. Zapomenout bychom neměli ani na vliv prehistorického Měsíce, který každý den vyvolával příliv a odliv sahající stovky kilometrů do vnitrozemí. V dočasných zálivech se přitom mohly shromažďovat látky potřebné pro život, které na širém moři vzniknout nemohly. 

Skutečnost, že jsme dosud nenarazili ve vesmíru na život, každopádně naznačuje, že jsme na Zemi měli obrovské štěstí.

Studie byla zveřejněna v žurnálu Nature Astronomy.