Stovky světelných let od Země leží umírající hvězda. Nová analýza stavu tohoto nafouklého rudého obra jménem Betelgeuse, který je nejméně 800krát větší než Slunce, předpovídá, že bude trvat pouze několik málo desetiletí, než ho spatříme, jak se v posledním záblesku slávy zhroutí.

Proměna Betelgeuse v supernovu by byla spektakulární událostí. Hvězda by zářila jako půlměsíc. A takto jasná by byla po dobu více než tří měsíců.

Život na Zemi ale supernova Betelgeuse ohrozit nemůže. Na to by musela být desetkrát blíže.

Mohla explodovat už za Kolumba

Betelgeuse, kdysi horká a těžká hvězda, se řídí krédem „shoří rychle, zemře mladá“. Vznikla teprve před pouhými 10 miliony let, píše magazín Science Alert.

Rudý obr Betelgeuse vychází na krajinou fiktivní planety. | zdroj: Profimedia

Hvězdu roky pozorujeme v závěrečné fázi jejího života. Dosud se odhadovalo, že její supernova se rozzáří během příštích 100 000 let. V životě hvězd je tato škála příslovečným mrknutím oka, v životě lidském neskutečně dlouhá doba.

Vědci z japonské univerzity Tohoku a Ženevské univerzity ve studii publikované ve vědecké databázi arXiv, však dospěli k závěru, že cyklická proměna jasu tohoto hvězdného obra vyústí v supernovu už během několika nejbližších desetiletí. A protože hvězda se nachází poměrně blízko naší planety, supernova bude nepřehlédnutelná.

Pokud bychom výbuch pozorovali kolem roku 2050, tak by to znamenalo, že ve skutečnosti se Betelgeuse proměnila v supernovu už někdy ve 14. až 15. století. Světlo výbuchu, stejně jako známky blížící se exploze k nám letí 6 až 7 století.

Vlivem omezené rychlosti světla je zkrátka naše kosmická perspektiva věčně pozadu za reálným děním. 

Jednou ztmavne, podruhé se rozzáří… 

Astrofyzici v nové studii zevrubně analyzovali výkyvy jasnosti Betelgeuse během posledních čtyř let.

Tím, že nápadně ztmavla, vyvolala hvězda už před lety úvahy o supernově. Podle autorů studie je však podstatnější pravidelná změna jasu hvězdy. Na začátku tohoto roku Betelgeuse dosáhla svého maxima a zářila 1,5krát jasněji než obvykle.

Takové střídání je projevem cyklického smršťování a rozpínání vnějších vrstev hvězdy v závěrečné fázi jejího života. Pravidelné výkyvy jasnosti postupují ve dvou hlavních cyklech – jednom dlouhém přibližně 2 200 dní, druhém 420 dní.

Kratší perioda je obvykle považována za dominantní „tep“ tohoto giganta. Autoři nové studie se ale domnívají, že významnější může být perioda delší. To by znamenalo mnohem větší rozdíly ve velikosti smršťování i rozpínání Betelgeuse a naznačovalo by to také dřívější supernovu.

Odhady velikosti Betelgeuse, z nichž čerpají odhady doby supernovy, se liší. Zatímco kratší trvání cyklu by znamenalo, že průměr hvězdy by byl 800krát až 900krát větší než průměr Slunce, delší cyklus jako dominantní by odpovídal průměru 1300krát většímu.

Menší průměr by naznačoval supernovu do 100 000 let. Větší poloměr by znamenal supernovu mnohem dřívější. Vyplývalo by z něj, že vnější vrstvy Betelgeuse se od sebe více vzdálily. Hmota hvězdy soustředěna v jádře proto měla v době našeho pozorování paliva zřejmě jen na několik desetiletí. Právě to předpokládají autoři nové studie.

„Dospěli jsme k závěru, že Betelgeuse je v pozdní fázi hoření uhlíku v jádře a je vhodným kandidátem na příští galaktickou supernovu,“ píší vědci ve své studii.