Ve společnosti, ale i mezi vědci je běžný názor, že ženy a muži mají odlišnou stavbu mozku, která se projevuje třeba tím, že jsou určeni k rozdílným činnostem.

Ženy bývají pokládány za méně inteligentní, zato předvídavější, empatičtější a zvládají více úkolů najednou. Muži platí za soutěživější, za ty, kteří jsou schopni pamatovat si víc teoretických znalostí a jsou obdařeni střízlivým úsudkem. Kromě toho se lépe orientují v prostoru.

S mozkem to však nemá nic společné. Z nové studie vyplývá, že představa vloh, podložených stavbou mozku, je pouhou fikcí.

Na velikosti nezáleží

Rozsáhlá metastudie shrnující data z mnoha dalších studií v posledních desítkách let odpověděla zatím nepřesněji na odvěkou otázku, v čem se liší mozky mužů a žen. Výzkumníci z Univerzity Rosalindy Franklinové v americkém státě Illinois dospěli k závěru, že skoro v ničem.

Tím nejzásadnějším rozdílem může být cosi, co je patrné už na pohled – odlišná velikost. Tímto parametrem se však liší mozky také u jedinců stejného pohlaví.

Platí, že ženský mozek je v poměru k velikosti těla v průměru o 11 procent menší než mužský mozek. Z hlediska toho, jak mozek funguje, to však není hendikep, ba naopak, může to být i výhoda. Menší mozky mají o něco vyšší poměr šedé a bílé kůry, vykazují také vyšší konektivitu uvnitř hemisfér i mezi nimi.

Rozdíly existují, ale...

„Rozdíly v mozku mezi muži s velkou a malou hlavou jsou stejně velké jako rozdíly v mozku mezi průměrným mužem a ženou. Žádný z rozdílů souvisejících s velikostí mozku však nemůže vysvětlit známé rozdíly v chování mezi muži a ženami, jako jsou empatie nebo odlišné prostorové dovednosti,“ řekla k výsledkům výzkumu jeho vedoucí neurovědkyně Lise Eliotová.

Starší studie pomocí magnetické rezonance odhalily statisticky významné rozdíly mezi pohlavími a nynější studie je nepopírá. V součtu dat jsou ale rozdíly podružné tomu, co mozky mužů a žen spojuje.

Autoři nynější studie poměřovali mozky podle třinácti různých měřítek, která přesahovala hranice mozkové aktivity. Zabývali se třeba i rozdíly v tloušťce mozkové kůry.

Zjistili přitom, že závěry některých dřívějších studií o mozcích žen a mužů si jednoduše odporují – jedna studie odhalila odlišnosti mužských a ženských mozků co do tloušťky mozkové kůry, další studie žádné rozdíly neshledala.

Nemožnost opřít se o závěry takových studií je zásadní překážkou v jejich uznání – věda doslova stojí na replikovatelnosti, tedy na možnosti opakovat experiment se stejnými výsledky. Jakmile tedy vědci vyloučili rozdílné závěry, zbyly jen drobné odlišnosti.

Třeba ten, že u mužů a žen se liší objem amygdaly, tedy části spánkového laloku, která je důležitá pro sociálně emoční schování. Odhalený rozdíl je ale nepatrný – mužská amygdala je větší jen o jedno procento.

Obdobně nízký je rozdíl v rychlosti propojení mezi hemisférami mozku. Konektivita u mužů je o procento nižší. Zbývá připomenout, že při nižší konektivitě například nastává rychleji únava při duševní činnosti.

Unisex mozek?

Z několika dřívějších studií vyplývá, že mezi muži a ženami neexistuje rozdíl poté, co přijdou vlivem mozkové příhody o řeč a musejí se znovu učit mluvit. Pokud by byla konektivita u mužů výrazně nižší, muselo by jim to jít mnohem hůře než ženám, což ale poznatky vyvracejí.

„Srovnání rozdílů mozků pohlaví se dostává pozornosti pouze poté, co se zjistí nějaký rozdíl. Pokud se nezjistí, je srovnání ignorováno,“ upozorňuje doktorka Eliotová. „Pravda je taková, že neexistují žádné univerzální celodruhové vlastnosti mozku, které by se lišily mezi pohlavími. Mozek je na tom podobně jako jiné orgány, například srdce a ledviny, které jsou si natolik podobné, že je lze úspěšně transplantovat mezi ženami a muži.“

Jak tedy vysvětlit zjevné rozdíly v chování mužů a žen? Lisa Eliotová má za to, že jsou podmíněny historickými a kulturními stereotypy, které ženám a mužům přiřadily jiné společenské funkce.