Autor studie Dr. Shermin de Silva tvrdí, že kritické prahové hodnoty v takzvaných životních sazbách – jako je úmrtnost a míra plodnosti u mužů a žen různého věku – mohou signalizovat blížící se zhroucení populace dlouho předtím, než čísla klesnou pod kritickou hranici, ze které již není návratu. Přesně tohle platí i pro zvířata.

Problémem jsou velcí živočichové, takzvaná megafauna, s pomalým chovem. Shermin de Silva navrhuje, aby byl změněn způsob ochrany megafauny, jako je ohrožený asijský slon. Správným postupem podle něj je zaměřit se na demograficky bezpečný prostor živočichů – tedy na kombinaci klíčových životních sazeb, které mohou podporovat populační růst.

Ve studii publikované v časopise Frontiers in Ecology and Evolution stojí, že kombinace klíčových životních hodnot, které řídí růst populace, je mnohem lepším ukazatelem životaschopnosti druhů než krátkodobé trendy ve velikosti a růstu dané populace.

Potvrzuje to i genomická studie posledních mamutů na ostrově Wrangel, ležícím mezi Ruskem a Aljaškou. Tito mamuti dokázali přežít tisíce let po poklesu populace za kritickou hranici s přibližně 300 jedinci. Časem došlo k nahromadění četných genetických mutací, které nejspíše zapříčinily definitivní konec populace. 

Bezpečí pro asijské slony je zásadní

Způsob ochrany na základě demograficky bezpečného prostoru byl aplikován na asijské slony, kteří jsou v rámci červeného seznamu IUCN vedeni jako ohrožený druh, neboť jejich populace klesla za méně než jedno století o padesát procent – populace čítá pouze 50 tisíc slonů.

Divocí asijští sloni mají velmi nízkou porodnost. Zhruba každých šest a více let se samici narodí jedno mládě. K udržení kladného populačního růstu s ohledem na vyšší úmrtnost starších slonů je téměř nezbytné udržovat každé mládě v bezpečí.

Asijští sloni jsou ohroženi také proto, že jejich populace čítá málo samic. Je tedy velmi důležité uchránit také samice. Zásadní hrozbou v případě asijských slonů je ztráta jejich přirozených a bezpečných stanovišť.

Velká zvířata potřebují proaktivní managment

Ztráta přirozených přírodních stanovišť může zapříčinit zánik druhů, neboť je tak snižována míra porodnosti a zvyšována úmrtnost dlouhověkých zvířat s přirozeně nižší mírou množení se. Mezi dlouhověká zvířata s nižší porodností patří také žirafy, nosorožci, velbloudi dvouhrbí či východní gorily. Všichni tito živočichové potřebují k udržování a růstu demograficky bezpečný prostor, jinak hrozí postupný zánik.

Autor studie naléhá, abychom nespoléhali na jednoduché počty zvířat v populaci a výpočty pravděpodobnosti vyhynutí v blízké době, ale abychom se zaměřili na udržování bezpečného prostoru pro megafauny a aby byla v těchto lokacích jejich populace udržována bez narušení. Populace velkých živočichů potřebuji "proaktivní managment" ještě dlouho předtím, než se čísla stanou kritickými.