Odborníci z Univerzity západní Austrálie a Tokijské univerzity námořních věd, jejichž expedice ryby vypátrala, předpokládají, že maximální hloubce, ve které se tito tvorové ještě mohou vyskytovat, se tentokrát výrazně přiblížili.

Rekord překonán!

Boninský příkop (také příkop Izu-Ogasawara), ve kterém jedna z kamer expedice ve více než osmikilometrové hloubce ryby zaznamenala, dosahuje hloubky 10 554 metry. Noří se do hlubin v západní části Tichého oceánu.

Ryby, které vědci v hloubce 8,3 kilometru pozorovali, patří do rodu Pseudoliparis, tedy terčic. Řadí se mezi mořské plže a jsou čeledí mořských paprskoploutvých ryb, jejichž ploutve tvoří tenká blanitá plocha vyztužená vějířovitě se rozbíhajícími paprsky. Zaznamenala je automatická kamera, kterou oceánologové spustili do příkopu.

Nynější objev v hlubině Boninského příkopu o 158 metrů překonal dosavadní hloubkový rekord ryb.

V roce 2017 narazila americká podmořská expedice v hloubce 8178 metrů v Mariánském příkopu na drobného a průsvitného tvora jménem Pseudoliparis swirei.

Nepolapené ryby

Tentokrát výzkumníci nalákali ryby na tyč s připevněnou návnadou, píše magazín Univerzity západní Austrálie. Měli na ní také past, avšak žádná z mladých ryb o délce kolem dvaceti centimetrů se do ní nechytila. Proto také experti nejsou schopni přesně popsat dosud neznámý druh terčic. 

Vědcům chybí přesné informace o stavbě jejich těla. Nedokážou tedy jednoznačně určit, jak pozorované ryby přežijí extrémní tlak kolem 80 megapascalů, což je osmisetnásobek tlaku u hladiny oceánu.

Tlak, který v osmikilometrové hloubce působí, se dá přirovnat k situaci, kdy na vašem palci přistane naložený airbus.

Terčice jsou však tvorové, jejichž měkké želatinové tělo tvoří z převážné části voda, což vede k tomu, že se tlak v jejich těle vyrovnává tlaku v okolí. Nemají také plovací měchýř - orgán naplněný plynem, který slouží k řízení vztlaku. Vyskytuje se u mnoha jiných ryb. V mnohakilometrové hloubce by se ale musel zhroutit.

Potravní řetězec v hlubinách

Terčice požírají drobné korýše. Ti se zase živí zbytky uhynulých živočichů, které se do příkopu potopí z mělčích vod.

„Může to trvat týdny nebo měsíce, než se tato potrava potopí, oni však nedají na nějaké datum spotřeby, na to se v hlubinách přikopu nehraje,“ cituje magazín IFL Science oceánologa Alana Jamiesona z Centra pro hlubokomořský výzkum Univerzity západní Austrálie, který výzkum v Boninském příkopu vedl.

Jamieson v IFL Science také vysvětluje, proč se jeho tým zaměřil na příkop s menší hloubkou než Mariánský, který sahá do hloubky 10 994 metry.

„Všichni si myslí, že v těchto příkopech je pro život nejdůležitější hloubka. Ačkoli obrovský tlak, který s sebou hloubka přináší, skutečně formuje život v tomto prostředí, důležitá je také teplota. Boninský příkop je teplejší než Mariánský. Proto je tam prostředí příznivější pro život,“ říká výzkumník.

Jamieson před deseti lety předpověděl, že ryby se mohou nacházet až v hloubce mezi 8 200 a 8 400 metrů. Tehdy tomu věřil málokdo…