Debaty o vodě na Marsu jsou nekonečné. Obecně se má za to, že severní polokouli prehistorického Marsu pokrýval rozsáhlý oceán. Rovněž se předpokládá, že voda je pod povrchem Marsu přítomná dodnes - aspoň ve formě vodního ledu, možná však i jako tekutina s vysokým obsahem soli.

Všechny tyto předpoklady však nemění nic na tom, že přímé důkazy stále postrádáme. Množí se ale důkazy nepřímé - ten nejnovější si posvítil na prehistorická tsunami.

Otisk minulosti

Badatelé z francouzské akademie věd pod vedením planetárního geomorfologa Françoise Costarda například zkoumali, jaké otisky prstů oceánu můžeme na povrchu Marsu najít. Známé je pravděpodobné pobřeží oceánu, rýhy vzniklé milionů let trvající erozí jsou dobře prozkoumány.

Co když ale v minulosti nastala jiná reakce oceánu vůči krajině?

Jeden z mnoha impaktních kráterů, který na povrchu Marsu vyhloubilo vesmírné těleso. Snímek ze sondy Mars Global Surveyor | zdroj: Profimedia

Oceány existovaly na Marsu zřejmě před víc jak 3,6 miliardami let. Tehdy na povrch planety často dopadaly asteroidy a komety. Vzhledem k tomu, že ani pravděpodobné pobřeží nemá zcela pravidelný charakter, výzkumníci se již dlouho domnívají, že reliéf pobřeží byl svého času "naleptán" jedním či více tsunami.

Francouzům se podařilo vypátrat místo jeho vzniku, které se shoduje se známým impaktním kráterem po dopadu vesmírného tělesa.

Vědci využili počítačové modely predikovaného oceánu k modelování toho, jak by vypadala vlna tsunami. Cílem bylo vytvořit takovou simulaci, která by odpovídala tomu, jak dnes někdejší pobřeží vypadá.

Když, metaforicky řečeno, výsledky simulace položily přes známou mapu pobřeží, vyšlo jim nepravděpodobnější místo dopadu tělesa, které megatsunami vyvolalo.

Je jím marsovský region Arabia Terra - který hostí i kráter Lomonosov o průměru 120 kilometrů. Autoři vypíchli i devět dalších možných kráterů, ale jenom Lomonosov má specificky asymetrický tvar odpovídající dopadu kosmického impaktoru do mělkých vod. 

Jak víme, že tsunami ohlodávající pobřeží vyvolaly asteroidy a nikoliv sopky? S jistotou to vědět nemůžeme - marsovský vulkanismus je však oproti tomu pozemskému zjevně odlišný.

Střípek do mozaiky

Zatímco u nás vlivem pohybu tektonických desek sopky vznikají a zanikají po celém povrchu planety (včetně dna moří, kde vyvolávají tsunami), Mars deskovou tektoniku postrádal. Sopky se tak vršily v místech, kde vznikly - jako slavný Olympus Mons. Z dnešní distribuce vyhaslých vulkánů přitom tušíme, že vulkány vznikaly spíše mimo území oceánů.

V součtu vše ukazuje na to, že se konečně podařilo objevit další střípek mozaiky dění na dávném Marsu. Ono prehistorické tsunami muselo být zničující událostí, která byla srovnatelná třeba s K-Pg impaktem, který před 65 miliony lety ukončil éru dinosaurů. Paradoxně nám však tato událost zanechala důkazy, z nichž dnes můžeme sestavovat obraz minulého Marsu.

Všechny náznaky proto naznačují, že právě Lomonosov byl místem, do kterého před víc jak třemi miliardami let dopadl velký bludný kámen z vesmíru, a způsobil planetární pohromu. Jenom díky rozsahu této události však dnes máme o porci náznaků navíc, svědčících pro pradávné moře.

Studie byla publikována v Journal of Geophysical Research: Planets.