Astronomové spatřili gigantickou prázdnotu, o níž se domnívají, že je pozůstatkem z doby krátce po velkém třesku, kdy byl vesmír ohnivou plazmovou polévkou. Její průměr dosahuje miliardy světelných let.

Objev, který popisují v magazínu The Astrophysical Journal, může změnit to, jak chápeme rozpínání vesmíru.

Fosilie stvoření

Strukturu, kterou tvoří skupina galaxií seskupených kolem kulové prázdnoty vzdálené pouhých 820 milionů světelných let od Mléčné dráhy, astronomové pojmenovali Ho'oleilana. To je název inspirovaný havajským zpěvem o stvoření vesmíru.

Ilustrace Hoʻoleilany. | zdroj: kredit-Frédéric Durillon/IRFU/CEA/University Paris-Saclay

Vědci předpokládají, že objevili „fosilii“ zamrzlou v čase od počátku vesmíru a roztaženou do gigantických měřítek v důsledku rozpínání vesmíru.

Nezaměřovali ji, narazili na ni náhodou při pohledu na jeden z analyzovaných sektorů oblohy. Astronomové sestavovali katalog galaxií, když se před nimi vynořil prstenec o průměru miliardy světelných let. Jeho obvod je posetý galaxiemi a propojený kosmickými vlákny, vnitřek zase téměř prázdný, kromě jedné nadkupy galaxií.

„Tu strukturu jsme nehledali… Je ale tak obrovská, že se rozlévá až k okrajům sektoru oblohy, který jsme analyzovali,“ cituje magazín Science Alert Brenta Tullyho, astronoma z Havajské univerzity v Manoa a jednoho z autorů zmíněné studie.

„Velikost této bubliny se vymyká očekávání a naznačuje, že vesmír se rozpíná rychleji, než jsme si mysleli,“ upozorňuje Tully.

Rychlejší, než jsme čekali

Hoʻoleilana je strukturou, která se nazývá baryonová akustická oscilace, zkratkou BAO. Pomocí těchto oscilací mohou astronomové měřit rychlost rozpínání vesmíru.

Obecně se předpokládá, že se vesmír začal utvářet po velkém třesku, kdy měl podobu vroucího plazmového vývaru z částic hmoty a antihmoty. Z plazmatických chuchvalců se rozlétly baryonové akustické oscilace a vytlačovaly hmotu, která nebyla vtažena do středu chuchvalů.

A protože Hoʻoleilana je výrazně větší než většina baryonových akustických oscilací, vědci se domnívají, že by mohla být známkou rychlejšího rozpínání vesmíru.

Nyní jeho tempo (Hubbleovu konstantu) vědci vesměs odhadují v rozmezí 67 až 74 kilometrů za sekundu na každých 3,26 milionu světelných let. Tato hodnota určuje, oč rychleji se od nás vzdalují objekty ve větší dálce ve srovnání s těmi bližšími.

Vědci ve zmíněné studii soudí, že tato rychlost může dosahovat 76,9 kilometru za sekundu na 3,26 milionu světelných let.

Aby zjistili, zda jsou jejich předpoklady správné, chystají se je ověřit podrobnějším pozorováním vesmírné fosilie.