Navzdory pozdějšímu fenomenálnímu úspěchu to ale dinosauři v počátcích neměli vůbec lehké. V triasu, prvním období druhohor, postupně ovládli vyšší zeměpisné šířky. Tropy ale jejich expanzi překvapivě vzdorovaly více než 30 milionů let.

Nalézt uspokojivé vysvětlení této záhady se podařilo teprve nedávno týmu amerických a britských vědců, který dokázal spojit zdánlivě nesouvisející paleontologické, paleobotanické, chemické a fyzikální indicie.

Výsledný scénář by si nezadal s nejděsivějšími postapokalyptickými hollywoodskými trháky.

Opona se zvedá na konci permu, posledního období prvohor. Kvůli několika ničivým katastrofám zahrnujícím sopečnou aktivitu apokalyptických rozměrů, spojení světadílů do obřího superkontinentu, globální vysušení, oteplení a zpomalení oceánského proudění, došlo k největšímu hromadnému vymírání všech dob.

Nepříznivé podmínky ale neskončily mávnutím kouzelného proutku. I když se životní prostředí se začátkem následujícího období, triasu, začalo zlepšovat, k výraznějšímu zlepšení došlo až po mnoha milionech let.

Zvláště tropy zůstávaly nepříjemně horké a suché, navíc s velkými výkyvy podmínek.

Rychle se střídaly různé druhy rostlin, často docházelo k ničivým požárům různého rozsahu a intenzity. Přežili zde jen nejodolnější a nejméně nároční zástupci obratlovců – zejména plazi z příbuzenstva krokodýlů.

Náročnější dinosauři nejprve osídlili chladnější, vlhčí a stabilnější mírné pásmo a až z něj se spolu se zlepšením podmínek pomalu rozšířili do tropů.