Betlémská hvězda je často zobrazovaným prvkem vánočního příběhu. Astronomové proto už staletí hledají vysvětlení objektu zářícího nad Betlémem v době Ježíšova narození.

Hvězda je zmíněna jako mimořádně svítivý úkaz v Matoušově evangeliu. V něm je popsán příběh mudrců (v originále mágů, lidově tří králů), kteří se s pomocí „hvězdy nového židovského krále“ dostavili do Betléma v Judeji.

„Přišli mudrci od východu a ptali se: ‚Kde je ten, který se narodil jako židovský král? Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit,‘“ píše se v evangeliu.

Byla snad nebeská předzvěst, která oznámila mudrcům narození spasitele Ježíše Krista, skutečná událost? Pokud ano, co za ní mohlo stát?

Supernova? A nova by nestačila?

Matoušovo evangelium bylo sepsáno kolem roku 85 našeho letopočtu na základě různých zdrojů. Hvězda v něm byla původně zmíněna v řečtině jako αστερα („astra“). To může znamenat nejen hvězdu, ale i jiné nebeské objekty, například planetu nebo kometu. Oblíbeným vysvětlením jsou i kometa, supernova nebo konjunkce, tedy uspořádání nebeských těles v jedné linii.

„Možným kandidátem na betlémskou hvězdu je supernova. Jedna byla zaznamenána čtyři roky před naším letopočtem. Na ikonickou hvězdu však mohly kandidovat jiné nebeské události jako třeba kometa nebo konjunkce planety či Měsíce s hvězdou,“ cituje magazín IFL Science Grega Browna, astronoma z Královské observatoře v Greenwichi. „Pochopitelně jen za předpokladu, že se tato událost skutečně přihodila,“ upozorňuje astronom.

Vzhledem k tomu, že se hvězda objevuje pouze v Matoušově evangeliu, je ale nejjednodušším vysvětlením pouhý fiktivní dodatek autorů, který má spojit Ježíšovo narození s proroctvím z Knihy Numeri. Podle něj bude příchod spasitele spojen s jasnou hvězdou.

„Událost, která se v té době stala, mohla být dodatečně připsána jako znamení a pozdějšími autory zapsána, jako by byla v té době rozpoznána,“ říká Brown.

V případě, že cosi nad Betlémem v době Ježíšova narození skutečně svítilo, nastává problém nalézt vhodného astronomického kandidáta, jehož úkolem bylo podle evangelia určovat směr, kterým mají poutníci na velbloudech mířit.

Kandidátů na takový objekt je několik. Je to třeba supernova RCW103, která explodovala zhruba před 2000 lety v souhvězdí Pravítka. Mohli ji však vidět pouze pozorovatelé jižně od 29° a Betlém leží na zeměpisné šířce 31,7°.

Další možností je pulsar PSR B1913+16 v souhvězdí Orla. Čínští a korejští astronomové zaznamenali událost, která by mohla souviset s předchůdcem supernovy pulsaru v době kolem Ježíšova narození. Možná to ale nebyla supernova, pouze nova, tedy zjasnění bílého trpaslíka.

Směr mohla ukázat kometa

Novy jsou mnohem běžnější než supernovy, takže by to mohlo být dobré vysvětlení pro vánoční hvězdu. Každých 12 až 18 měsíců se objeví jedna nová nova, která se stane dostatečně jasnou, aby byla viditelná pouhým okem.

A co kometa? Betlémská hvězda se přece často kreslí nad jesličkami jako kometa s ohonem. Jako kometu (lidově vlasatici) ji však zobrazil do vánoční scény poprvé italský malíř Giotto di Bondone až v roce 1304 na fresce Klanění pro padovskou kapli Scrovegni.

Freska Klanění pro padovskou kapli Scrovegni od italského malíře Giotto di Bondonea. Umělec se nechal inspirovat Halleyovou kometou a v roce 1304 namaloval betlémskou hvězdu jako první s ohonem. | zdroj: Profimedia

Dílo inspiroval průlet Halleyovy komety kolem Země v září 1301. Do té doby byla nad jesličkami malována hvězda bez ohonu.

Možná by to mohl být směrový vzhled komet připomínající šíp, který poutníkům naznačoval, aby se nechali vést do Betléma. Je v tom ale háček. Komety nebyly před dvěma tisíciletími považovány za nebeská tělesa a především – věštily zkázu a neštěstí, nikoli příchod mesiáše.

Co když ale ti tři mudrci neviděli jediný předmět. Alternativou, která nezahrnuje náhlé zjasnění, ale planety, je výjimečné přiblížení nebeských těles, úkaz zvaný konjunkce.

Pokud je takové přiblížení těsné, mohou objekty splývat a pozorovateli se potom jevit jako jediný výjimečně zářící bod na noční obloze.

„Konjunkce zahrnující Měsíc budou blízké několik hodin, zatímco konjunkce zahrnující planety mohou trvat několik dní nebo dokonce týdnů v závislosti na objektech,“ upozorňuje astronom Brown.

Spatřili mudrcové planetární sblížení?

Tuto hypotézu navrhl už před čtyřmi staletími německý astronom Johannes Kepler. Podle něj stála za biblickým úkazem konjunkce Jupiteru se Saturnem v roce 7 před Kristovým narozením. Tehdy nastaly hned tři konjunkce těchto planetárních gigantů v jediném roce, a to 29. května, 30. září a 5. prosince, kdy Jupiter na obloze těsně obkroužil Saturn.

Z pohledu pozemského pozorovatele se obě planety přiblížily natolik, že vypadaly jako jediný (protáhlý) bod jasného světla, byť je dělily miliony kilometrů.

Ve své studii v odborném časopise Nature Astronomy se k této verzi přiklání astrofyzik David W. Hughes.

„Betlémská hvězda byla pravděpodobně trojitá konjunkce Saturna a Jupitera v souhvězdí Ryb, jejíž význam byl zřejmý pouze mágům z Babylonie. Stala se v roce 7 před naším letopočtem a vše naznačuje tomu, že Ježíš se narodil na podzim tohoto roku, v říjnu nebo kolem října,“ píše Hughes.

Náčrt z roku 1606 zobrazuje přiblížení vesmírných těles (Jupiteru a Saturnu) z hlediska pozorovatele v prosinci 1603. Sledoval je a nakreslil Johannes Kepler. Tento německý astronom vyslovil hypotézu, že konjunkce planet byla biblickou betlémskou hvězdou. (Saturn je zobrazen nad Jupiterem.) | zdroj: Profimedia

A jak je možné, že v roce 7 byla konjunkce Jupiteru se Saturnem hned třínásobná? Planety na obloze „kličkují“ – v době, kdy stojí proti Slunci, se vnější planety (Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun) pohybují nějakou dobu zpětně.

„V roce 7 před naším letopočtem Jupiter prováděl kličku právě v těsné blízkosti Saturnu. Navíc konjunkce Jupiteru se Saturnem nastala v Rybách, pro židy významném souhvězdí. Tak nápadný a astrologicky (nikoli astronomicky) významný úkaz byl hvězdou betlémskou s pravděpodobností hraničící s jistotou,“ píše astronom Pavel Suchan na webu Astronomického ústavu Astro.

Obdobně těsnou konjunkci Jupiteru se Saturnem jsme mohli sledovat 21. prosince 2020, tři dny před Štědrým večerem. Před tím se vyskytla 16. července 1623, tedy před 398 lety. A podobnou podívanou zažije až příští generace, a to 15. března 2080.

Je však konjunkce skutečně vysvětlením betlémské hvězdy? Starověcí mudrci přece znali planety. Že by byli jejich konjunkcí tak udiveni a nazývali ji hvězdou?

Kdepak, v tom, co inspirovalo biblický příběh o betlémské hvězdě, nebudeme nikdy mít jistotu.