Lidová moudrost má jasno v tom, že šediny jsou vyvolány útrapami. Dokládají to četné příběhy z historie. Když Marii Antoinettu během Velké francouzské revoluce zajali, její vlasy přes noc zbělely.

Ve světě vědy však platí jen prokázané skutečnosti. A až donedávna jsme nevěděli, co spojuje šedivění se stresem. Vysvětlila to studie biologů z Harvardu.

Objeveno u myší

Šedivění vlasů známe především jako mezi projev stárnutí. Způsobují ho melanocyty, tedy buňky ve vlasových koříncích, které vylučují barvící pigment. S přibývajícími lety začínají pracovat nepravidelně až se produkce melaninu úplně zastaví.

Co má ale šedivění společného se stresem? Odpověď na tuto otázku zajímala vědce z týmu regenerativního biologa Ya-Chieha Hsu.

„Každý zná nějaké rčení, že stres ovlivňuje tělo, zejména kůži a vlasy –jediné tkáně, které můžeme pozorovat zvenčí. My jsme však chtěli pochopit, zda se tyto domněnky zakládají na pravdě, a pokud ano, jak stres vede ke změnám v různých typech tkání,“ cituje server Harvardovy univerzity profesora Ya-Chieha Hsu, hlavního autora studie publikované v žurnálu Nature.

Ve snaze přijít této záhadě na kloub, provedl tým doktora Hsu několik experimentů s laboratorními myšmi. První hypotéza operovala s tím, že stres způsobuje autoimunitní reakci těla na buňky vylučující vlasový pigment. Když ale výzkumníci předpoklad testovali v praxi, ukázalo se, že i myši bez imunitních buněk pod zvýšeným stresem šedivějí.

Nepotvrdila se ani možnost, že šedivění způsobuje hormon kortizol, který je během stresu vyplavován do těla. I poté, co výzkumníci jiné várce myší odstranili nadledviny produkující hormony jako kortizol, přesto stále při stresu šedivěly.

Teprve postupná eliminace dalších hypotéz směřovala k výsledku. Stopa vedla k „sympatickému nervovému systému“, tedy nervovým zakončením, které reagují samostatně a nepodléhají naší kontrole.

Je to součást našeho autopilota, který mimo jiné dokáže automaticky reagovat na pocit ohrožení. Sympatické nervy jsou všude po těle, a jsou součástí také vlasových folikul.

Když hormon rozhodí buňky...

Ukázalo se, že právě sympatické nervy během stresujících okamžiků vylučují hormon noradrenalin. Hormon sám o sobě není za šedivění odpovědný – může jen za extrémní reakci kmenových buněk vlasů.

Buňky se vlivem noradrenalinu přemění na buňky vylučující pigment, zatímco bez noradrenalinu tuto cestu zvolí jenom část z nich, pod vlivem hormonu se přemění všechny.

Kmenové buňky ve vlasovém folikulu tak vyčerpají zásobu buněk produkujících pigment – melanocytů, což do vzniku dalších kmenových buněk vede k šedivým vlasům. Účinek je přitom trvalý, ačkoliv část kmenových buněk se jinde v těle zřejmě (s věkem stále méně) do určité míry doplňuje.

„Když jsme se studií začali, očekával jsem, že zjistíme, že stres je pro tělo škodlivý – ale dopad, který jsme odhalili, byl nad moje očekávání,“ sdělil doktor Hsu. „Stačilo několik dnů a všechny buňky regenerující pigment byly ztraceny.“

Vakcína proti stresu?

Zjištění rozšiřuje naše znalosti o vlivu stresu na organismus. Platí, že určitá míra stresu je samozřejmě žádoucí. Pokud vás pronásleduje predátor, je užitečné přežít s pomocí adrenalinu a dalších hormonů.

Naše mozky však jako by se stále nevyrovnaly s tím, že v civilizaci nám poměrně málokdy jde o život, a tak generují podobnou míru stresu i pod vlivem nezaplacené složenky nebo třeba jen úzkosti.

Lepší pochopení této procedury každopádně zvyšuje šance, že výzkumníci vyvinou očkování proti stresu. Na vakcíně proti stresu pracuje tým Christophera Lowryho z Coloradské univerzity ve městě Boulderu. Své poznatky shrnuje v časopise Psychopharmacology.