Traduje se, že ženy mluví víc než muži a tento předpoklad se zabydlel v našem povědomí. Cosi na tom musí být, vždyť upovídaná žena není vnímána jako zvláštní bytost. Za ni je pokládán spíš upovídaný muž – pokud zrovna nezasedá ve vládě nebo parlamentu.

Existuje ale nějaká statistika nebo vědecká studie, která dokládá, že ženy mluví víc?

Jsou výřečnější. Ale o kolik?

Když po ní pátráte tradiční metodou – googlováním, narazíte na často se opakující tvrzení, že zatímco průměrná žena pronese denně kolem dvaceti tisíc slov, průměrný muž pouhých sedm tisíc. To znamená, že žena by měla být skoro třikrát upovídanější než muž.

Zdroj této informace ale zpravidla není zmiňován. Výjimkou je web britské stanice BBC, který odkazuje na spisek neuropsychiatričky Louann Brizendineové, profesorky neuropsychologie z Kalifornské univerzity v San Francisku.

Tato vědkyně píše o trojnásobném rozdílu ve výřečnosti mužů a žen v knize The Female Brain (2006, Morgan Road Books), ve které líčí, jak hormony ovlivňují chování žen. Zmíněná čísla přitom opírá o vlastní pozorování.

Může ale být rozdíl vskutku tak výrazný? Nejobsáhlejší průzkum na dané téma, který je popsán ve vědeckém časopise Science, provedl v roce 2007 psycholog James Pennebaker z Texaské univerzity v Austinu. Technici mu k němu vyvinuli zařízení, které zaznamenávalo řeč, přepisovalo ji do slov a slova automaticky počítalo.

Psycholog zjistil, že ženy, které testoval, vyslovily v průměru 16 215 slov, zatímco muži 15 669. Dospěl tedy k malému rozdílu tří procent.

Připusťme však, že ženy toho vskutku namluví víc než muži, byť to nemusí být několikanásobně víc. V takovém případě je nasnadě otázka, proč vlastně mluví víc.

Za mluvením jsou hormony a bílkoviny

Profesorka Brizendineová ve své knize zdůvodňuje větší ženskou hovornost tím, že ženy mají v mozku víc nervových buněk určených řeči než muži. A kromě toho jsou určitým způsobem na mluvení závislé, protože při něm vylučují hormony, které jim působí uspokojení.

Jinak ale vysvětlují větší sklony žen k mluvení neurovědci z Marylandské univerzity. Jejich větší hovornost přičítají genu FOXP2, který vylučuje protein označovaný za 'jazykovou bílkovinu mluvení'.

Jejich výzkum publikovaný v magazínu The Journal of neuroscience odhalil, že v mozku holčiček ve věku tří až pěti let se tohoto proteinu nachází o třicet procent víc než u stejně starých chlapců. Protein má přitom rozhodující vliv na to, že holčičky se naučí mluvit dřív než kluci a mají lepší vyjadřovací schopnosti. Část z této jazykové převahy jim zůstane i v dospělosti.