Vývojáři propojují jednotlivé agenty umělé inteligence (AI), aby vytvořili její autonomní verzi, schopnou bez zásahu člověka vykonávat škálu rozdílných úkolů. Informuje o tom magazín Vice.

Příliš úzká inteligence

Pokrok umělé inteligence v posledním roce vyráží dech. Pořád ji ale tvoří omezené algoritmy. Tyto umělé inteligence jsou označovány jako „úzké“ („narrow“). Učí se z určitých souborů dat, a tak mají jen určité využití.

ChatGPT si s lidmi dovede promluvit, ale nebylo by moudré mu svěřit řízení autonomního auta. Naopak strojové učení dobře navigující tyto vozy nejsou dobrými partnery ke konverzaci.

Univerzální umělé inteligence, kterým věda dává přívlastek „obecné“ („general“) a které jako všeobecně nadané bytosti známe ze sci-fi, dosud neexistují. 

S pokrokem nynějších úzkých umělých inteligencí ale některé vývojáře napadlo, zda by nebylo možné dosáhnout obecné umělé inteligence jejich spojením.

A tak se pokouší vytvořit „autonomnější“ umělou inteligenci spojením několika instancí jazykového modelu GPT. Cílem zatím není přímo vznik obecné AI, je ale nasnadě, že nynější pokrok by k ní mohl vést.

Robot, kterému nemusíte radit

Vývojáři chtějí vytvořit umělou inteligenci, která zvládá podobné úkony jako dnešní GPT-4, ale nepotřebuje lidské rady. Na rozdíl od pouhého psaní otázek do ChatGPT by tyto systémy mohly několik různých AI zaúkolovat k tomu, aby společně vytvořily například webové stránky.

Zatímco dnes ChatGPT na požádání dokáže napsat článek, zamýšlená autonomnější AI by na požádání mohla článek nejen napsat, ale také k němu sama vytvořit ilustrace a publikovat ho na internetu.

Autonomní systém vzniká spojením několika instancí velkého jazykového modelu (LLM) OpenAI GPT.

Na špici těchto pokusů je podle Vice open-source aplikace Auto-GPT, kterou vytvořil herní vývojář Toran Bruce Richards.

„Stávající modely umělé inteligence jsou výkonné, ale mají problém přizpůsobit se úkolům, které vyžadují dlouhodobé plánování. Anebo neumí samostatně zdokonalovat své přístupy v reálném čase,“ cituje Richardse časopis Vice.

Auto-GPT dokáže použít GPT4 na širší a složitější problémy vyžadující dlouhodobé plánování a více kroků. Není ale jediný projekt tohoto typu.

Investor a vývojář Yohei Nakajima nedávno vytvořil „autonomního agenta řízeného úkoly“, který využívá GPT-4 pro všestranné úkoly.

Myšlenka je stejná. Uživatel zadá aplikaci úkol a v programu se o jeho řešení začne starat několik různých virtuálních agentů. Jazykové modely se v tomto projektu osvědčují i pro úkoly, které nemají jazykový charakter.

„Význam tohoto výzkumu spočívá v ukázce schopností jazykových modelů poháněných umělou inteligencí samostatně plnit úkoly,“ píše Nakajima na svém blogu.

„Klíčovým momentem Auto-GPT je schopnost fungovat s minimálním lidským zásahem. Systém přeměňuje rozsáhlý jazykový model, který je v podstatě pokročilým automatickým doplňováním, na nezávislého agenta schopného provádět akce a učit se ze svých chyb,“ říká o svém projektu Richards.

Nečekejte zázraky, ale…

Od těchto umělých inteligencí nelze čekat zázraky. Nakajima zmínil, že nejsložitější úloha, kterou jeho aplikace dokázala spustit, spočívala ve vyhledávání na webu na základě zadání, napsání textu podle nalezených informací a vytvoření dokumentu Google s tímto textem.

Oba vývojáři upozorňují že jejich autonomnější systémy GPT algoritmů stále vyžadují lidský dohled.

Podle některých výzkumníků ale propojení nezávislých agentů může být způsobem, jak nás přiblížit nejen k využitelnějším umělým inteligencím, ale časem i k všeobecné umělé inteligenci.

Experti upozorňují, že jazykové modely mají sklony vymýšlet si tím víc, čím dále se umělá inteligence v seznamu dílčích úkolů dostane. Umělé inteligence složené z více agentů však mají určitou dávku sebereflexe a nepodléhají „halucinacím“.

Jeden agent provádí úkol, zatímco druhý hodnotí výsledek. Podobným přístupem by se umělé inteligence mohly výrazně zlepšovat.