Ve čtvrtek 31. srpna ve 3:35 SELČ nastane „úplněk roku“. Bude největší a nejjasnější. 

V té době, v 17:52 SELČ, bude Měsíc pod obzorem. Měsíční kotouč budete moci spatřit až po jeho východu ve středu po 19:30 SELČ, 8 hodin před úplňkem. Pokud ovšem matka příroda rozežene mračna.

Iluze a realita

Blížící se úplněk dostal název „modrý superměsíc“ či „modrý superúplněk“. Je výsledkem tří měsíčních jevů, které se tentokrát odehrávají najednou.

Anomalistický Měsíc – doba oběhu přírodní družice Země po eliptické dráze. Přímka spojující perigeum a apogeum (body na dráze, kdy se Měsíc nachází nejblíž k Zemi a nejdál od ní), která se nazývá apsid, se v prostoru stáčí ve směru oběhu. | zdroj: Profimedia

Kromě samotného úplňku, což je situace, kdy je Sluncem osvětlená celá polokoule Měsíce přivrácená k Zemi, bude úplněk druhým v měsíci. Pro takový úplněk se vžil název „modrý“. Nemá nic společného s barvou Měsíce, který bude ve skutečnosti mírně načervenalý.

Pojem „modrý“ vychází z anglického výrazu „once in a blue moon“, což ve volném překladu znamená, že dva úplňky v jednom měsíci se přihodí „jednou za uherský rok“, přesněji jednou za dva až tři roky. Příčinou je interval 29,5 dne, ve kterém se úplňky opakují.

A přívlastek super? Superměsíc či superúplněk nastává, když je Měsíc v úplňku na své dráze blízko nejbližšímu bodu k Zemi – perigeu, tedy přízemí. Jeho opakem je apogeum, odzemí.

Nehledejte v tom však zásadní rozdíl velikostí Měsíce. „Superměsíc je jen lidové vyjádření úhlově největšího úplňku v roce, který je pouze asi o 15 procent větší než ten úhlově nejmenší v roce (tedy o tloušťku párátka drženého při natažené paži co nejdál od očí),“ píše se na webu Fyzikálního ústavu v Opavě.

Porovnání úhlové velikostí úplňků v přízemí a v odzemí (lidově „superúplňku“ a „mikroúplňku“) v roce 2018. Úplněk v přízemí je maximálně o 15 procent větší. | zdroj: Petr Horálek/FÚ v Opavě

„To, co ovšem vždycky zaujme, bez ohledu na velikost úplňku, je východ Měsíce nad obzorem. Optická iluze, při které náš mozek porovnává velikost Měsíce se vzdálenými objekty na obzoru, v nás skutečně vyvolává pocit, že je Měsíc obrovský,“ upozorňují astrofyzici z Opavy.

Tento klam skvěle vysvětluje obrázek Ebbinghausovy iluze.

Ebbinghausova iluze. Dva oranžové kruhy mají stejnou velikost; ten vpravo se však zdá větší. Inu, nikdo není dokonalý. | zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo

Kdybychom měli stroj času a podívali se do vzdálené minulosti Země, nemuseli bychom se opájet pouhou iluzí, ale realitou. Měsíc před čtyřmi miliardami let byl vskutku obrovský, mnohonásobně větší než dnes.

Když byl Měsíc na dosah…

Teorie velkého impaktu (také Big Splash) vysvětluje vznik Měsíce srážkou Prazemě s protoplanetou Theia, která byla jen o polovinu menší než současná Země. Tato kolize nastala před 4,5 miliardy let.

Mračna hornin s vyvrženými úlomky vytvořila na oběžné dráze kolem Země prstenec, který se nabaloval na největší horninu. Tak se zrodil Měsíc – přírodní družice Země. A obě tělesa se od sebe začala vzdalovat.

V době svého vzniku byl Měsíc vzdálen od Země pouhé čtyři zemské poloměry. To znamená, že obíhal ve vzdálenosti asi 15 000 až 20 000 kilometrů, na rozdíl od současné průměrné vzdálenosti 380 000 kilometrů. Ze Země se jevil patnáctkrát větší.

Po svém vzniku byl také extrémně horký. Celý jeho vnější povrch tvořil magmatický oceán roztavených hornin. Na pozemské obloze svítil matně červenou barvou.

Od té doby se však Měsíc vzdaluje.

Jak vypadal Měsíc ze Země v dávných dobách, ukazuje v podařené animaci americký astrofyzik James O‘ Donoghue. Na youtubeovém účtu Interplanetary se v ní můžete vydat proti proudu času.

V průběhu videa je patrný rostoucí Měsíc. Na jeho konci pak vidíte jiný Měsíc než ten, který znáte. Před vámi se zjeví rudý rozžhavený obr, který zabírá podstatnou část oblohy.

Proč se od nás vzdaluje?

Příčinou jsou slapové síly. Projevují se deformací, kterou Země způsobuje svou gravitací Měsíci a naopak – Měsíc Zemi. Důsledkem jsou výdutě na obou tělesech. Na naší planetě jsou patrné nejvíc v mělkých šelfových vodách, kde se projevují jako příliv a odliv.

A protože rotace Země není v souladu s obíháním Měsíce, obě tělesa se oddalují. V současnosti rychlost oddalování dosahuje 3,82 centimetru za rok, což je tempo, kterým člověku rostou nehty.

Jak je zjevné z animace, rychlost vzdalování se během dějin Země výrazně zpomaluje. Slapové síly slábnou a jednou se rotace Země sladí s obíháním Měsíce. Potom se vzdalování obou těles zastaví.

Měsíc tedy neztratíme. Bude však maličký, titěrný.