Výzkumníci z Královské univerzity v Londýně (Imperial College London) zjistili, že na to, abychom dodrželi Pařížskou dohodu o klimatu, nám zbývá méně času, než jsme si mysleli.

Pokud rychle nesrazíme globální emise, okno, které máme na to, abychom se vyhnuli se oteplení o 1,5 stupně Celsia, se zavře už před rokem 2030, píší experti ve studii publikované v časopise Nature Climate Change.

Blížíme se k bodu zlomu

Pařížská dohoda vyhlašuje cíl nepřekročit nárůst globální teploty o 1,5 stupně vůči předindustriální éře. Jedním z hlavních důvodů pro volbu této hranice bylo riziko překročení „bodů zlomu“ (tipping points).

Při zvýšení teploty o 1,5 až 2 stupně mimo jiné odumřou téměř všechny korálové útesy. Jejich konec ohrozí potravinovou bezpečnost stamilionů lidí živících se rybolovem.

Studie, vypracovaná v prestižní anglické instituci, je nejaktuálnější a nejobsáhlejší analýzou globálního uhlíkového rozpočtu.

Vědci tvrdí, že pokud máme mít aspoň padesátiprocentní šanci na omezení globálního oteplování do 1,5 stupně Celsia, může lidstvo do atmosféry vypustit méně než 250 gigatun oxidu uhličitého. Pro srovnání, loni jsme do ní dodali 40 gigatun tohoto skleníkového plynu.

Pokud v tom budeme pokračovat, uhlíkový rozpočet utratíme roku 2029. A když ho utratíme, náš svět bude směřovat k oteplování nad 1,5 stupně a budou překonávány další body zlomu.

Nejistota je vysoká

Uhlíkový rozpočet se od roku 2020 zmenšil na polovinu.

„Naše zjištění potvrzuje to, co delší čas víme – neděláme zdaleka dost pro to, abychom udrželi oteplování pod 1,5 stupně. Nedostatečný pokrok ve snižování emisí znamená, že časový prostor pro udržení oteplování na bezpečné úrovni se rychle krátí,“ cituje magazín Imperial College Robina Lambolla, výzkumného pracovníka Centra pro politiku životního prostředí na Královské univerzitě v Londýně a hlavního autora studie.

„Už zpráva z roku 2021 zdůrazňovala, že existuje šance jedna ku třem, že zbývající uhlíkový rozpočet pro 1,5 stupně může být tak malý, jak nyní uvádí naše práce,“ připomíná Joeri Rogelj, jeden ze spoluautorů studie.

Vědci ve studii píší, že uhlíkový rozpočet pro padesátiprocentní šanci na omezení oteplení do 2 stupňů Celsia má hodnotu 1 200 gigatun oxidu uhličitého. To znamená, že pokud budou emise oxidu uhličitého pokračovat na současné úrovni, kritické meze pro oteplení o 2 stupně dosáhneme do roku 2046, přičemž dřívější odhady zmiňovaly rok 2050.

Výzkumníci pracovali s aktualizovaným souborem dat a vylepšeným klimatickým modelováním. Ačkoliv i nejnovější modely obsahují určitou mírou nejistoty, studie je pokládána za dosud nejpřesnější hodnocení stavu uhlíkového rozpočtu.

Vědci upozorňují, že i kdybychom výrazně snížili emise, nemusí to ještě znamenat, že se oteplování zastaví. Je pravděpodobné, že se klima bude nadále oteplovat v důsledku přírodních vlivů, jako jsou tání ledu, uvolňování metanu a změny v oceánské cirkulaci.

„Teprve až když snížíme emise a přiblížíme se k čisté nule, budeme schopni zjistit, jak vypadá dlouhodobý výhled klimatu. Každý stupeň oteplení ale už nyní ztíží život nám i ekosystémům,“ vysvětluje Robin Lamboll.