Extrémní vedra lámou rekordy v Evropě, Severní Americe i Asii. Stovky milionů lidí celé dny trpí nesnesitelným horkem. A po tlakové výši Kerberos přinese do Evropy další vlny veder Cháron.

V příštích letech a desetiletích se přitom nedá očekávat, že vlny horkého vzduchu nedorazí. Evropa patří k oblastem, které se oteplují nejrychleji.

Taková vyhlídka navozuje otázku, jak se s tím vypořádáme. Kdy je vlastně příliš horko na běžné denní aktivity, a to i pro mladé a zdravé jedince?

Odpověď nenajdete jen na teploměru. Musíte znát také relativní vlhkost vzduchu, protože pro lidský organismus je nejzhoubnější kombinace extrémního vedra s vysokou vlhkostí.

Rozhoduje ‚mokrý teploměr‘

Vědci se už roky zabývají parametrem, který tyto veličiny kombinuje. Říkají mu „teplota mokrého (vlhkého) teploměru“. S jeho pomocí zkoumají v době době globálního oteplování důležitou otázku: „Kde leží hranice lidské přizpůsobivosti?“

Výzkum, který výzkumníci z Pensylvánské státní univerzity popisují v magazínu Science Alert, dospěl ke znepokojivému závěru: Kombinace teploty a relativní vlhkosti vystavuje lidi zdravotním rizikům už při nižších hodnotách, než jsou ty, které vyplynuly ze studií v minulých desetiletích.

Zdravotníci často poukazují na studii zveřejněnou v roce 2010 v magazínu PNAS. Tato vědecká práce předpokládá, že teplota mokrého teploměru 35 stupňů Celsia při 100procentní vlhkosti nebo 46 stupňů Celsia při 50procentní vlhkosti je horní hranicí, za kterou se už lidský organismus nedokáže ochlazovat odpařováním potu z povrchu těla, aby si udržel stabilní teplotu tělesného jádra.

Tuto hranici ověřovali vědci v Pensylvánii na lidech v laboratorních podmínkách. Výsledky testů ukazují důvod k obavám.

„Abychom odpověděli na otázku ‚jak horké je příliš horké?‘, přivedli jsme mladé a zdravé muže i ženy do Nollovy univerzitní laboratoře. Tam jsme je v kontrolované komoře vystavili tepelnému stresu. Experiment nám umožnil zjistit, které kombinace teploty a vlhkosti začínají být škodlivé i pro ty nejzdravější lidi,“ píší vědci v popisu svého výzkumu, který byl publikován na odborném webu Journal of Applied Physiology.

Každý účastník experimentu spolkl malou telemetrickou pilulku, která nepřetržitě sledovala teplotu uvnitř jeho těla. Poté musel sedět v komoře a pohybovat se natolik, aby simuloval běžné činnosti každodenního života, jako jsou sprchování, vaření a jídlo.

Výzkumníci ve stovkách samostatných experimentů pomalu zvyšovali teplotu v komoře a/nebo vlhkost a sledovali, kdy se začne zvyšovat tělesná teplota zkoumaných jedinců.

Překračujeme kritickou hranici

Kombinace teploty a vlhkosti, při níž se teplota tělesného jádra člověka, která by s výjimkou některých částí mozku neměla přesahovat 38 stupňů Celsia, začne neustále zvyšovat, se nazývá „kritická hranice prostředí“.

Pod touto hranicí je tělo schopné udržet stabilní teplotu jádra po dlouhou dobu. Při jejím překročení stoupá, což může mít vážné důsledky. Když se tělo přehřeje, srdce musí pracovat intenzivněji, aby přečerpalo víc krve do kůže a odvedlo teplo. A tuto zátěž nemusí organismus vydržet.

Kombinace teploty vzduchu a relativní vlhkosti ukazující kritickou hranici prostředí pro mladé muže a ženy při minimální aktivitě. | zdroj: kredit-W. Larry Kenney/CC BY-ND

Zmíněný výzkum naznačil, že kritická hranice prostředí je nižší než 35 stupňů pro 100procentní vlhkost, což vyplynulo ze starších experimentů. Nastává už při teplotě těsně nad 31 stupni za 100procentní vlhkosti a při 38 stupních za vlhkosti 60 procent. Za současné vlny veder jsou přitom hodnoty kritické hranice prostředí často překračovány.

„Mějte na paměti, že zmíněné hraniční hodnoty jsou založeny výhradně na tom, aby se vaše tělesná teplota nadměrně nezvyšovala. I nižší teploty a vlhkost mohou zatěžovat srdce a další tělesné systémy,“ upozorňují výzkumníci.

„Výsledky z naší laboratoře ukazují, že srdeční frekvence se začíná zvyšovat mnohem dříve, než se zvýší teplota našeho tělesného jádra,“ vysvětluje vědecký tým, „a to už ve chvíli, kdy pumpujeme víc krve do kůže. Překročení limitů nemusí nutně představovat nejhorší scénář. U zranitelných skupin obyvatel, jako jsou starší lidé a lidé s chronickými chorobami, však může mít dlouhodobé vystavení hraničním hodnotám hrozivé následky.“