Černá díra se utrhla ze řetězu. Požírá hmotu, a přitom letí!
19. 3. 2021 – 19:11 | Vesmír | Ladislav Loukota | Diskuze:
Vědci objevili supermasivní černou díru, která cestuje galaxií. Zatím neví proč.
Supermasivní černé díry jsou zlověstné objekty, mohou vyvolávat hrůzu. Jejich gravitační pole je tak silné, že ho nic včetně světla nemůže opustit. Z našeho pohledu by tedy mělo být uklidňující, že sedí na jednom místě – uprostřed galaxie.
'On the Road'
Popsaná představa však neplatí absolutně. Astronomové objevili 230 milionů světelných let od Země černou díru, která se chová jinak než ostatní. Vydala se na cestu.
Tato černá díra o hmotnosti tří milionů našich Sluncí má na svém pomyslném tachometru rychlost 170 tisíc kilometrů za hodinu.
Její cestu zachytili výzkumníci z týmu Dominika Pescea z Harvardova a Smithsonianského centra astrofyziky z dat získaných z teleskopů Arecibo a Gemini. Popsali ji na základě studia deseti vesmírných objektů nazývaných megamasery a své závěry publikovali na webu The Astrophysical Journal.
Megamasery jsou velmi jasná galaktická jádra, ve kterých molekuly vody, formaldehydu, hydroxylu a dalších látek přítomných v okolí černých děr zesilují mikrovlnné záření. A toto záření můžeme ze Země pozorovat.
Pesceův tým přitom zjistil, že u devíti z desítky studovaných galaxií byla rychlost galaktického středu stejná jako rychlost zbylé galaxie. U jedné galaxie to bylo jinak. Uvnitř 228 milionů světelných let vzdálené spirální galaxie J0437+2456 našli astronomové černou díru, která se pohybovala odlišně od zbytku galaxie.
Zatímco galaxie se od nás vzdalovala rychlostí 49,1 kilometru za sekundu, černá díra byla pomalejší, dosahovala rychlosti 48,1 kilometru za sekundu.
Jak to vysvětlit?
Astronomové to zatím vysvětlují třemi hypotézami. Podle první jsme svědky situace krátce po spojení dvou černých děr. Podle druhé vidíme dvě černé díry, které se vzájemně obíhají. Třetí možností je něco mezi tím – v jádru se mohly potkat dvě černé díry, ale místo spojení vymrštila jedna druhou ven do mezigalaktického prostoru.
První i třetí hypotéza naznačuje, že by vesmírem mohl létat určitý počet volně se pohybujících supermasivních černých děr. Kolik by jich mohlo být?
Dominic Pesce k tomu říká: „Neočekáváme, že se většina supermasivních černých děr hýbe, obvykle jen sedí. Jsou tak hmotné, že je těžké uvést je do pohybu. Dobře víte, že je mnohem obtížnější odkopnout bowlingovou kouli než fotbalový míč. A tady máte bowlingovou kouli o hmotnosti milionů našich sluncí!“