Zjistili to psychologové z Lundské univerzity ve Švédsku. Ve své studii, o níž informovali v žurnálu PLOS One, upozorňují, že děti pozorovaly a smály se na dospělé, kteří je napodobovali, mnohem déle než na ty, kteří na jejich pohyby a grimasy nereagovali.

Když si psycholog hraje

Psychologové se během výzkumu setkali s šestiměsíčními dětmi v domácnostech jejich rodičů a komunikovali s nimi různými způsoby. Napodobovali vše, co děti dělaly anebo jen jejich pohyby, a přitom zachovávali svou tvář. Jindy zase reagovali bez toho, aby děti v čemkoli imitovali.

"Napodobování batolat se ukázalo jako účinný způsob, jak získat jejich zájem. Matky byly překvapené, když viděly, jak se jejich děti zapojují do napodobovacích her s cizím člověkem, chování dětí je ale nadchlo," píše ve zprávě k výzkumu jeho vedoucí Gabriela-Alina Sauciucová.

Během pokusů psycholog testoval chování dětí třeba tak, že když dítě bouchlo do stolu, udeřil do něj také. Dítě vzápětí praštilo do stolu několikrát. Psycholog reagoval stejným počet úderů, avšak bez jakékoli dětské grimasy, s vážnou tváří. Dítě se na něj přesto smálo. Pochopilo, že ho napodobuje a mělo z toho radost.

zdroj: YouTube

Vědci už delší dobu předpokládají, že když dítě napodobujeme, dokáže s námi sdílet pocity, dříve se naučí kulturním normám a komunikačním zvyklostem. Empirické důkazy pro tuto teorii však dosud scházejí.

Napodobování pomáhá komunikaci

"Potřebujeme zjistit, kdy přesně začne mít imitování tento účinek a jakou úlohu hraje napodobování pro děti," píše ve zprávě ke studii Sauciucová.

Pro začátek se tedy aspoň ukázalo, že šestiměsíční batole pozná, když ho napodobujeme a že to má kladný dopad na vzájemnou komunikaci.

O studii informují psychologové v žurnálu PLOS One.

No ne, my jsme si v tom zrcadle ale podobní! | zdroj: Profimedia