Stává se vám příliš často, že chodíte pozdě na schůzky nebo do práce? A nemůžete se své nedochvilnosti zbavit?

Nejste v tom sami. Existuje však pro opakující se pozdní příchody nějaké vysvětlení?

Odborníci je mají. Nedochvilnost přičítají určitému způsobu vnímání času, řízení času a také jistým rysům osobnosti. Magazín Live Science shrnuje poznatky, ke kterým experti v posledních letech dospěli.

Je to v mozku, drazí opozdilci

U různých lidí existují pro pozdní příchody různá vysvětlení, dají se však vystopovat obecné příčiny. Patří k nim specifické odlišnosti v mozku.

„Je pravděpodobné, že v mozku existuje mechanismus, který je příčinou toho, že někteří lidé chodí na schůzky pozdě, protože podceňují čas, který jim bude trvat, než se na místo dostanou,“ cituje Live Science Huga Spierse, profesora kognitivní neurovědy na Londýnské univerzitě (University College London).

Za pravdu mu dává studie publikovaná v časopisu Nature Review Neuroscience, která naznačila, že některé neurony v mozku fungují jako časové buňky, které nám pomáhají podvědomě vnímat rychlost plynutí času.

Spiers testoval, jak se vnímání času u lidí liší. Požádal dvě desítky svých studentů, kteří se přistěhovali do Londýna, aby nakreslili mapu své univerzitní čtvrti a odhadli časy cest do různých cílů.

Výsledky ukázaly, že u městské čtvrti, v níž se pohybovali, dokázali účastníci studie čas, který jim zabere cesta na konkrétní místa, poměrně přesně odhadnout. S rostoucí vzdáleností, ale přesnost klesala.

Podle Spierse proto opožděné příchody mohou souviset s nízkou schopností našich mozků odhadovat delší vzdálenosti, které musíme překonávat.

Z evolučního pohledu to dává logiku. Pro naše předky na savaně bylo důležité odhadnout vzdálenost ke kořisti, ale méně podstatné bylo, kdy dorazí do vzdálené osady.

K podobnému závěru dospěla i studie, která vyšla v žurnálu Memory & Cognition. V ní výzkumníci požádali účastníky, aby odhadli délku simulovaných jízd metrem.

Tím ale odpověď vědy na nedochvilnost zdaleka nekončí.

Multitaskeři vs. lajdáci

Ve studii zveřejněné v časopise Journal of Experimental Psychology odborníci zjišťovali, zda nedochvilní lidé nepodceňují čas nezbytný pro přípravu na cestování – ranní sprchování, oblékání, čekání na dopravu.

Výsledky ukázaly, že časovou náročnost přípravy odhadujeme na základě toho, jak dlouho nám trvaly tyto úkony v minulosti. Naše vzpomínky však nemusí být přesné.

„Pokud máme s plněním úkolu mnoho zkušeností, je pravděpodobnější, že podceníme dobu, kterou nám zabere,“ řekla k výsledkům studie její vedoucí, Emily Waldumová, neuroložka z Campbellovy univerzity v Severní Karolíně.

Dochvilnost přirozeně ovlivňují také osobnostní rysy. Například snížená svědomitost může způsobit, že někteří lidé zapomínají na úkoly, které si dopředu naplánovali. K opozdilcům podle výzkumu patří také jedinci, kteří se snaží o multitasking – chtějí zvládat několik úkolů najednou. Ukazuje na to studie publikovaná v časopise Medical Science Monitor.

„I ty nejlepší plány mohou selhat jednoduše proto, že nám nezbývá dostatek pozornosti k jejich úspěšnému provedení,“ říká k této studii Waldumová.

A jak to změnit?

Totéž platí i pro opak multitaskerů – tedy jedince, kteří často své povinnosti odkládají. „Pozdní příchody mohou být příznakem prokrastinace,“ řekla Live Science Fuschia Siroisová, profesorka psychologie na Durhamské univerzitě.

Výzkumníci podtrhují, že na rozdíl od prokrastinace má nedochvilnost negativní vliv nejen na jednotlivce, ale i na jeho okolí. Co tedy mohou opozdilci dělat, aby chodili včas?

Live Science doporučuje nařizovat si na telefonu alarmy a upomínky míst a časů schůzek.

Autor tohoto článku pak radí zapisovat si časy schůzek posunuté o určitý čas dopředu. A ideálně v takovém předstihu, že do okamžiku schůzky zapomenete, o kolik minut a zda vůbec jste si čas v diáři posunuli.