Sonda Čchang-e 4 dosedla do kráteru Von Karmán krátce před půl čtvrtou ráno našeho času. Přistání se, podobně jako v případě startu sondy na počátku prosince, neobešlo bez typické porce čínského utajování a komunikačního zmatení. Čínská státní média totiž nejprve oznámila úspěšné dosednutí sondy, následně však byly oslavné tweety smazány a nebylo tak jasné, zdali nedošlo naopak k selhání. Informace o přistání však později potvrdily další státní zdroje. Lze očekávat, že pokud by nemluvily pravdu, dříve či později to zjistí jiné satelity obíhající Měsíc – například americká mapovací družice LRO.

Na palubě Čchang-e 4 by měla být semena rostlin testující růst ve snížené gravitaci, stejně jako experimenty zkoumající vztah lunárního povrchu a slunečního větru. Oba experimenty jsou významné z hlediska potenciální lidské kolonizace Měsíce. Po přistání by rovněž měl být do terénu vypuštěn i 140 kg vážící lunární rover - bude-li vše probíhat dle plánů, mělo by vozítko na Měsíci operovat po dobu tří měsíců. Před šesti lety měl však rover Jü-tchu z předešlé čínské robotické mise značné mechanické problémů, které snížily jeho užitečnost. Uvidíme tedy, zda se z nich čínští konstruktéři správně poučili.

Tím zdaleka největším úspěchem - a jasnou deklarací pro ostatní kosmické agentury a společnosti - je však hlavně přistání samo o sobě. Odvrácená strana Měsíce postrádá přímé spojení s naší planetou. Kontakt se sondou tak musela zajišťovat retranslační družice. Nejde zase o tak nepřekonatelný problém, sondy u Marsu musejí běžně přistávat nezávisle na pozemských instrukcích, naše zmapování Měsíce je navíc poměrně detailní (byť je odvrácená strana pro svou absenci "lunárních moří" daleko tvrdší oříšek).

Jenom velmi málo kosmických agentur na Zemi má však na precizní autonomní přistání podobného druhu kapacity. Naučit sondu samostatnému chování vyžaduje nejen technologie, ale i nekonečné testování jejich připravenosti. Nyní je tak jasné, že Čína mezi takové státy patří také.

Nový závod o Měsíc

Zájem o Měsíc je tak, podobně jako v 60. letech, zase o něco silnější, než byl od konce programu Apollo. Naše nejbližší oběžnice je dnes stále výrazněji v pozornosti velmocí i soukromých subjektů. Agentura NASA plánuje v příští dekádě zahájit konstrukci své pilotované orbitální stanice Gateway (LOP-G) obíhající Měsíc. Z její paluby by pak posádka (pravděpodobně mezinárodní - krom USA a Evropy se projektu možná bude účastnit i Rusko) mohla snad provádět i přímá přistání v místech vědeckého zájmu.

O vlastní povrchové základně uvažuje Evropská kosmická agentura. A také Čína již deklarovala zájem o lety s lidskou posádkou – stát by se tak mělo do konce příštího desetiletí. Všeobecně se očekává, že dva nejvýraznější komponenty čínských kosmických snah, tedy lunární sondy a mise kolem Země s lidskou posádkou, se spojí do jednoho programu.

Krom států se však o Měsíc zajímají i soukromé subjekty. Do loňského roku byla vyhlášena soutěž Google Lunar XPRIZE, která měla odměnit 20 miliony dolarů první soukromý subjekt, kterému se podaří přistání automatické sondy. Ačkoliv v časovém limitu soutěže žádný tým pravidla úspěšně nesplnil, některé z týmů ve snaze pokračují dále. Již za měsíc by tak na Luně mohla přistát sonda izraelské soukromé společnosti SpaceIL.

Právě to demonstruje, proč je Měsíc znovu atraktivní – stoupající schopnosti počítačů a jejich klesající cena (i hmotnost) snižují náklady lunárních misí. Pro malé společnosti to znamená možnost vyslat svou vlastní malou sondu. Pro velké státy to ale znamená, že příští lunární pilotovaná mise nebude omezena na krátký pobyt, nýbrž za prostředky nižší, než byly lety Apolla, bude snad možné vytvořit i trvalou stanici. Časem snad i kolonii.

Není to jediný prvek, v němž se nynější lunární závod liší od toho z 60. let, který byl v zásadě hlavně metaforou pro raketové zbrojení. V neposlední řadě se totiž o Měsíc zajímá i společnost Blue Origin miliardáře Jeffa Bezose, zakladatele společnosti Amazon.

Její ambice jsou daleko větší než jen vyslání malé sondy. Vyvíjený supertěžký nosič New Armstrong má lunární agendu přímo ve svém názvu a konkurovat by měl i silným nosičům z produkce SpaceX. S nevelkou porcí nadsázky lze říct, že čím je pro SpaceX planeta Mars, tím je pro Blue Origin náš Měsíc. I připravovaná raketa Super Heavy Starship z dílny SpaceX, která je v mnohem pokročilejší fázi vývoje než stále tajemný New Armstrong, by však mohla být využit pro lunární mise.

Nový Amsterdam

Zájmy velmocí státních i soukromých nejsou rozhodně vedeny jen touhou po vědeckém poznání lunárních tajemství. Měsíc skýtá hned několik potenciálně revolučních průmyslových aplikací. V první řadě by zde mohl vzniknout dokonalý kosmodrom pro budování plavidel k letům dále do sluneční soustavy i industrializaci pozemské orbity.

Něco podobného se, pravda, tvrdilo i o pozemské oběžné dráze. Konstrukce meziplanetárních lodí byla vlastně hlavním důvodem, proč byla kdysi schválena konstrukce Mezinárodní vesmírné stanice – nakonec se na ní nestaví nic. Měsíc má však tu výhodu, že spojuje benefity pozemské orbity (absence gravitace a poměrně nízká vzdálenost od pozemského povrchu) s přítomností surovinových zdrojů (takže se lunární loděnice může obejít bez výraznějšího zásobování Zemí).

Než však hypotetický lunární dok vznikne, i zdejší těžba nerostných surovin by mohla vydatně doplnit stále rostoucí poptávku po nerostech na Zemi. V této souvislosti se občas zmiňuje těžba Helia-3, lehčího izotopu běžného helia, který by mohl najít uplatnění v energetice - faktem ovšem je, že zrovna Helium-3 můžeme efektivněji získávat i z mořské vody na Zemi.

Daleko podstatnější jsou z průmyslového pohledu jiné dvě skutečnosti - zaprvé, Měsíc doposud těžen nebyl, takže potenciální nerostná ložiska se budou nacházet mnohem blíže povrchu než na Zemi, kde byly podobné oblasti již vytěženy. Zadruhé, Měsíc byl díky nižší gravitaci o něco méně svázán klesnutím těžkých kovů do lunárního jádra - podobně jako v případě asteroidů by tak vzácné suroviny mohly být distribuovány u povrchu o něco rovnoměrněji. Hned několik startupů v čele s Moon Express tak již bylo založeno přímo s úmyslem lunární těžby. I společnosti zamýšlející přesouvat asteroidy a těžit je u Země však nejspíše budou raději "parkovat" na lunární oběžné dráze.

Bez výraznějšího přehánění tak lze říct, že Měsíc může být pro kosmickou budoucnost lidstva něčím podobným, jako byl Amsterdam pro námořní výpravy. Kdo bude nejdominantnější na něm, bude nejspíše nejdominantnější i ve zbytku kosmického prostoru. Na rozdíl od pozemských doků a dolů však bude hypotetická lunární kolonie především automatická a robotická - právě to, co chybělo lunárním ambicím v 60. letech

A touto perspektivou pak čínský robotický úspěch působí ještě důležitěji, než jen jako "pouhá" vědecká výprava zkoumající rostlinky a sluneční vítr.