SpaceX dosáhl drobných úspěchů v mezích zákona

Na start supernosiče Falcon Heavy společnosti SpaceX se čekalo od roku 2013. V únoru se konečně zadařilo a start rozhodně naplnil veškerá očekávání, byť se jeden stupeň místo úspěšného přistání neplánovaně zřítil do Atlantského oceánu. Nejenže nejsilnější raketa současnosti úspěšně vynesla svůj náklad k Marsu, ale Elon Musk opět dokázal, že jeho šoumenství je půvabně nakažlivé. Ty skutečně působivé mise nás ale teprve čekají – tím spíš, že do konce roku nedošlo na další let rakety. Snad se více podobných startů dočkáme v příštím roce. Více v článku zde.

Dílem odkladů se na rok 2019 posunuly také starty pilotovaného modulu Crew Dragon, nepilotovaného testu bychom se mohli snad dočkat již v lednu či únoru příští roku. Přesto si SpaceX připsala v tomto roce i jeden méně nápadný milník. Sotva dva týdny po bouřlivém startu nejsilnější rakety současnosti Falconu Heavy, se SpaceX podařilo vynést i dva mikrosatelity připravované konstelace Starlink. Ta by v budoucnu měla čítat tisíce družic, které by mohly změnit podobu internetu na celé planetě. Více v článku zde.

Krize na Mezinárodní vesmírné stanici byla vyřešena

Ačkoliv je Amerika na dosah hned tří pilotovaných modulů (krom Crew Dragon i Starliner od Boeingu a Orionu od NASA), všechny mají dorazit až během příštích měsíců a let. V létě 2019 mají s posádkami vystartovat první dva, premiéra Orionu s lidmi se očekává až v příštím desetiletí (nepilotovaně však modul vzlétl již v roce 2014).

Proto kosmické agentury zastihla nepřipravené série dvou závad na ruských modulech Sojuz. Nejprve v srpnu došlo na únik vzduchu z jednoho modulu na Mezinárodní vesmírné stanici, poté v říjnu dokonce na vzácnou nehodu nosiče Sojuz při startu. Posádka ji ustála bez problémů, následné vyšetřování problémů však mohlo přinést vážné problémy. Hrozilo totiž, že ISS bude bez lidí. Nápady urychlit dokončení Crew Dragon či Starliner by přitom mohly přinést více škod nežli užitku. Více o nehodě v článku zde, o alternativách pak v článku zde.

Krize byla naštěstí zažehnána a raketa Sojuz se vrátila na oblohu. Stalo se tak po úspěšném startu v pondělí 3. prosince ve 12:31, kdy do kosmu vystartoval raketový nosič Sojuz-FG s tříčlennou posádkou mise Sojuz MS-11. Více o tomto letu v článku zde.

Voyager 2 přešel do mezihvězdného prostoru

Roky čekání a spekulací jsou definitivně za námi. Jak v na počátku prosince oznámili představitelé agentury NASA, sonda Voyager 2 konečně odlétla z oblasti, kterou lze ještě považovat za sféru dominance Slunce, a přešla do mezihvězdného prostoru. Stalo se tak zhruba 17 miliard kilometrů od Země. Jde o pozoruhodnou událost i díky tomu, že podle dat proběhl únik Voyageru 2 jinak než obdobný únik Voyageru 1 před pěti lety.

Ani únik z heliosféry však nutně neznamená odlet ze sluneční soustavy. Před oběma Voyagery se stále nachází hypotetické Oortovo mračno, které obsahuje zbytky materiálu po vzniku vnitřních světů. Z tohoto úhlu pohledu se tak obě sondy budou možná ještě dlouho nacházet v říši Slunce. Překonání Oortova mračna jim totiž zabere dalších třicet tisíc let, alespoň pokud se podaří potvrdit jeho odhadovaný rozsah. Více v článku zde.

Nebeský palác 1 shořel

Nestává se často, aby dezintegrace kosmické stanice mohla být považována za úspěch kosmického programu. V případě čínské stanice Nebeský palác 1 tomu tak ovšem bylo. V měsících před jeho atmosférickou smrtí totiž panovaly obavy, že stanice je "neovladatelná" a může dopadnout kamkoliv. Ačkoliv šance na to, že by mohla způsobit výrazné škody či dokonce oběti na životech, byly minimální, v sázce byla nadějně rostoucí dobrá pověst čínského kosmického programu.

V pondělí nad ránem 2. dubna našeho času však stanice konečně vstoupila do atmosféry a učinila tak dle oficiálních čínských plánů nad Tichomořím. Bylo to velké technické i propagandistické vítězství čínského kosmického programu. Vývoj dalších stanic tak může probíhat bez poskvrnky. Navazující Nebeský palác 2 obíhá Zemi již od září 2016 a dočkal se i první lidské návštěvy. Obě stanice jsou považované za pouze relativně malé prototypy a slouží především jako jakési experimentální moduly na cestě k vývoji Nebeského paláce 4. Více o Nebeském paláci 1 v článku zde.

Velký úspěch malého Electronu

Pozornosti kamer prakticky unikla malá novozélandská raketa Electron. Malý nosič, který je s to vynášet náklady kolem 150 až 200 kg, využívá unikátní elektricky poháněná čerpadla a 3D tisknutý motor. Jde o jednu z mála raket vyvinutých zcela od nuly soukromou společností - její úspěch během lednového startu je tak dokladem rostoucí demokratizace letů do kosmu. Zdá se totiž, že na někdejšího luxusu velmocí dosáhnou i poměrně malé subjekty snadno a levně.

Ačkoliv Electron není znovupoužitelný, díky malým rozměrům a nízkým produkčním nákladům by ve své váhové kategorii přesto mohl znamenat další zlevnění dopravování malých cubesatů na oběžnou dráhu. V listopadu se tak nosič dočkal i prvního komerčního letu, při němž vynesl satelit NASA. Více o Electronu v příspěvku zde.

Mise k Marsu, asteroidům i Slunci

Byť jsme se letos nedočkali tak spektakulárních výjevů jako v roce 2017 s koncem sondy Cassini nebo dříve se sondou New Horizons u Pluta, automatické sondy rozhodně nespaly na vavřínech. Na povrch Rudé planety dosedla 26. listopadu americká sonda InSight (Interior Exploration using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport). Signál o pozorně sledovaném přistání na Zemi doputoval o sedm minut později – a řídící středisko v kalifornském JPL mělo důvod k oslavám! InSight by příští dva roky měl studovat zejména marťanskou geologii s cílem odhalit více o minulosti (nejen) čtvrté planety. Více v článku zde.

V prosinci pak k asteroidu Bennu přilétla sonda OSIRIS-REx, která zde již stihla najít vodu. Nečekejte však ani životodárnou tekutinu v její kapalné podobě, ani šokantni odhalení, které by vědci nepředpokládali. Přesto je nález učiněný na Bennu ukázkou toho, jak by mohla vypadat budoucnost kosmických letů. Více v článku zde. 

Poslední výraznějším úspěchem byl start sondy Parker, která zamířila ke Slunci. Mise má za úkol studovat sluneční atmosféru, jmenovitě především paradox toho, proč je povrch Slunce chladnější než vzdálenější sluneční atmosféra. Na konci roku se sonda rekordně přiblížila k "povrchu" Slunce (fotosféry), v příštích sedmi letech se postupně bude přibližovat až na jednotky milionů kilometrů. Více v příspěvku zde.