Obavy z klimatických změn nejčastěji straší tím, že náš vliv na planetární ekosystém je nevratný. Je to však pravda jenom částečně - stejně jako můžeme skleníkové plyny do atmosféry vypouštět, můžeme jejich dopad i snižovat. Nově to připomíná dvojice prací věnujících se kontroverznímu geoinženýringu, tedy praktice, o které ještě v následujících letech možná uslyšíme povážlivě častěji.

Když v roce 2013 došlo na první sekvenování celé lidské DNA, projekt zabral 13 let a stál kolem 50 miliard korun. Dnes umíme totéž zvládnout za 20 tisíc korun a 30 minut - rychlost se přitom dále zvyšuje a cena snižuje. Konečně se tak začínají objevovat i praktické aplikace metody. Vědecký tým v Cambridge dokončil největší databázi sekvenované DNA na světě využitelnou pro lékařské účely. Zrychlit a zpřesnit by měla diagnózu pro tisíce britských pacientů. A jako příklad může sloužit i podobným snahám ve zbytku světa včetně Česka.

Roky čekání a spekulací jsou nejspíše definitivně za námi. Jak v pondělí na tiskové konferenci Americké geofyzikální unie oznámili představitelé agentury NASA, sonda Voyager 2 konečně odlétla z oblasti, kterou lze ještě považovat za sféru Slunce, a přešla do mezihvězdného prostoru. Stalo se tak zhruba 17 miliard kilometrů od Země. Jde o pozoruhodnou událost i díky tomu, že podle dat proběhl únik Voyageru 2 jinak, než obdobný únik Voyageru 1 před pěti lety.

Jaká je podstata vesmíru? Na to se kosmologie a astrofyzika snaží najít řešení, co je věda vědou. Už zhruba sto let platí představa, že to, co z kosmu vidíme, je nejspíše jenom malou frakcí jeho opravdové podoby. Naučili jsme se používat termíny jako "temná hmota" nebo "temná energie", které by měly vyplňovat 96 procent zbylé neviditelné kosmické hmoty. Taková odpověď však uspokojuje jenom část fyziků. Jeden britský proto nyní přišel s alternativním vysvětlením, které je sice neméně prapodivné, ale o fous logičtější. V jeho modelu by totiž vesmír mohl být plný oceánu tekutiny o negativní hmotnosti vyluzující negativní gravitaci. 

Jaké by to bylo, kdybychom si mohli nechat narůst libovolnou useknutou končetinu? U lidí budeme na odpověď na tuto otázku nejspíše ještě dlouho čekat - žáby ji však už znají. Nový přenosný bioreaktor jim navíc v čerstvé studii dopomohl ke zrychlené regeneraci jejich končetin. Může jednou pomoct i lidem?

Má 182 centimetrů a váží těsně přes metrák - japonský android HRP-5P slibuje jednou ulevit dělníkům, kteří musejí přenášet či montovat těžký náklad v rizikovém prostředí. Neslyšíme však něco podobného již po několikáté? Není hon za automatizací jenom dalším populárním "strašením" koncem současného světa? HRP-5P připomíná, proč je automatizace tak pomalá, jako i neodvratná.