Nová práce Damiena Keatinga a jeho týmu z Flindersovy univerzity se zaměřila na možnost úpravy fungování metabolismu u myší. Vědci u pokusného vzorku odebrali gen RCAN1, který je odpovědný za ukládání kalorií do bílého tuku.

Když následně myši krmili tučnou stravou, kalorie se namísto toho ukládaly v tuku hnědém, který energii spaluje daleko vydatněji. V součtu tak pokusné myši přestaly tloustnout a prostřednictvím tepla vydávaly více přijaté energie. Prozatím samozřejmě nejsou plně známé negativní důsledky, je však nasnadě, že na jejich hledání se zaměří až navazující práce. Evoluce podobné problémy řešit nemusela - a tak nám prozatím chyběly i přirozené nástroje pro potlačení obezity.

"Víme o tom, že mnoho lidí zápasí se snahou zhubnout, a děje se tak z mnoha důvodů," sdělil k práci profesor Keating, "Naše zjištění dávají naději, že dojde na vývoj pilulky, která by se zaměřila na činnost RCAN1 a mohla by vést k požadovanému úbytku hmotnosti."

Cílem nicméně nyní není další rozvoj genové terapie, která by mohla RCAN1 odebrat i u lidí, ale spíše hledání chemických látek, které by gen potlačily bez zásahu do DNA. Schválení podobných léků by mohlo být podstatně jednodušší než rizikové (a kontroverzní) stříhání do DNA. Na druhou stranu, není to poprvé, co se podobná metoda objevila - a stejně jako v minulosti hrozí, že i tentokrát se proti aplikaci u lidí postaví příliš mnoho nežádoucích efektů.

Nesnadné hledání řešení

I dnes ostatně u existující medikace platí doporučení předepisovat ji pouze v extrémních případech. Momentálně jediným schváleným lékem je Xenical, který snižuje absorpci tuku skrze inhibici proteinů slinivky. "Přebytečný" tuk pak může být vyloučen přirozenou cestou.

Existuje také několik dalších potenciálních léků, ty však prozatím z obav před vedlejšími efekty pro běžnou terapii schváleny nebyly. Patří mezi ně například sibutramin, který pomocí deaktivace neurotransmiterů snižuje chuť k jídlu, nebo rimonabant, jehož distribuce byla pozastavena v důsledku negativního vlivu na psychiku pacienta, včetně zvýšení rizika sebevraždy…

Daleko jednodušším a (z vícero důvodů) zdravějším bojem s epidemií obezity stále samozřejmě zůstává redukce kalorického příjmu. Pro lidi s poruchou metabolismu či chorobně obézní jedince však terapie spočívající v potlačení RCAN1 nabízí přesto naději do budoucna. Omezení obezity by přitom mělo celou řadu dalších pozitivních jevů v podobě redukce kardiovaskulárních chorob či snížení cukrovky.

Hledání nových léků proti obezitě je však stále důležité – nadměrná váha je považovaná za nejvýznamnější riziko vedoucí k úmrtí na choroby, kterým lze zabránit. V současné době trpí obezitou zhruba 600 milion dospělých a 100 milionů dětí na celém světě. Svádět jejich nadváhu jenom na absenci vůle je tak v součtu jak zbytečné, tak neefektivní. Naše jednoduché mozky se zkrátka s přemírou potravy nikdy dříve zabývat nemusely, a není tedy překvapivé, že mnoha lidem tak scházejí mechanismy, jak se s "problémem" vyrovnat.

Celou studii najdete na EMBO Reports.