Jsme se vesmíru sami? Jak bude vypadat případné soužití s jinými druhy? A záleží na tom? Po této otázce pátrá věda od zrodu moderní astronomie a kosmonautiky. Lidstvo jako takové pak nějakou variací téhož řeší, co dělá člověka člověkem. Zatím všechny odpovědi, kterých jsme se dočkali, byly čistě na bázi úvah – a u většiny z nich takříkajíc krev tuhne v žilách. Nová ruská hypotéza přichází s další možností, jejíž výsledek je možná ještě o fous depresivnější, než je u jiných řešení Fermiho paradoxu zvykem.

Ačkoliv se průměrná porodnost prakticky na celém světě snižuje, při současných 7,6 miliardy lidí bude náš počet zřejmě přesto prudce stoupat. Nároky na zemědělství přitom stoupají úměrně s tím. Jedno z řešení problému, jak nakrmit populaci stoupající vstříc 10 miliardám, představil společný tým americké Purdue University a Čínské akademie věd. Pomocí genového editoru CRISPR totiž upravili rýži tak, aby měla o 25 až 31 procent vyšší výnosy.

Loni na podzim oslavoval svět astronomie velkou událost: Skrze pravděpodobný asteroid později pojmenovaný Oumuamua došlo na první detekci průletu mezihvězdného tělesa sluneční soustavou. Nejenže to zbořilo některé naše dosavadní představy o podobě podobných objektů – naznačilo to také, že obdobné průlety mohou být daleko častější, než jsme do té doby tušili. Není tak nepředstavitelná ani situace, kdy namísto průletu gravitační vliv Slunce, Jupitera či jiných planet mezihvězdného návštěvníka navždy lapí v našem kousku vesmíru. Nová práce možná našla právě takového hvězdného zbloudilce. 

Čtvrteční tisková konference NASA vyvolala velká očekávání již dopředu. Bylo známo, že se bude mluvit o posledních odhaleních roveru Curiosity na Rudé planetě - také však bylo známo, že se tiskovky bude účastnit vědkyně specializovaná na organické molekuly či vědec odpovědný za výzkum chemie atmosféry. Den poté jsme chytřejší - sonda totiž na Marsu (opět) našla organické molekuly, skutečně významná je však především druhá studie přinášející důkazy o propojení metanu a marťanských ročních období.

Na první pohled ten snímek může působit jako fotka menší chalupy skrze noční vidění. "Nejmenší dům na světě" je ale ve skutečnosti výtvorem o velikosti pouhých 300x300 mikronů. Vytvořily jej roboti operující v oboru optických nanotechnologií. Jedná se o doposud nejlepší ilustraci pokroku v konstrukci titěrných objektů – v praxi tak bude metoda sloužit k poněkud praktičtějším účelům, než ke stavbě domků pro mikroby.

Jedním z nejrozšířenějších zobecňujících mýtů kolem lidského mozku je tvrzení, že jde "pouze o biologický počítač". Ne snad, že by tvrzení nebylo velmi zjednodušeně pravdivé – ve srovnání s mozkem jsou však běžné počítače extrémně primitivní systémy operující na extrémně primitivním jazyku. Způsob, jakým provádí "operace" náš vlastní mozek, je nám do velké míry stále neznámý. Pomalu však i na této frontě činí věda pokroky. Nejnověji skrze přenos primitivní vzpomínky mezi dvěma zvířecími mozky.