Články autora: Miroslav Krajča

Videa slibující zářivě bílé zuby díky jedlé sodě, peroxidu vodíku a olejová kůra se na sociálních sítích těší velké oblibě, protože slibují náhradu za drahé bělicí pásky nebo návštěvu zubaře. Za částí tvrzení skutečně stojí reálný výzkum, jiná část je ale zjednodušená nebo rovnou v rozporu s doporučením zubních lékařů.

Rada nenosit ráno sluneční brýle zní na první pohled jako zbytečné puntičkářství, ale opírá se o skutečný a poměrně dobře prozkoumaný mechanismus fungování lidského těla. Klíčovou roli v něm hrají speciální buňky v sítnici, které byly vědecky popsány teprve na začátku tisíciletí a zásadně změnily pohled na to, jak světlo ovlivňuje víc než jen naše vidění.

Bezpečnostní výzkumník vystupující pod přezdívkou tokay0 zjistil, že jediný certifikát vytažený z jednoho robotického vysavače značky Shark stačí k ovládnutí statisíců dalších podobných zařízení po celém světě, včetně přístupu k živému obrazu z kamery, uloženému plánku domácnosti a Wi-Fi heslu uloženému v nezašifrované podobě.

Virální příspěvky tvrdí, že žvýkací pryskyřice z ostrova Chios dokáže vyřešit pět různých zdravotních problémů, od žaludečních vředů po Alzheimerovu chorobu, a to lépe než kombinace antibiotik. Za tvrzením skutečně stojí reálné vědecké studie, ale způsob, jakým jsou ve vláknech poskládané dohromady, vytváří dojem mnohem silnějšího důkazu, než jaký tyto práce ve skutečnosti nabízejí.

Tvrzení, že fermentované potraviny jako jogurt, kefír, kysané zelí nebo kimči dokážou v těle rozkládat mikroplasty, se šíří sociálními sítěmi s odkazem na skutečné vědecké studie. Problém je v tom slovese, výzkum totiž mluví o něčem trochu jiném než o rozkladu, a navíc jde zatím výhradně o zvířecí modely.

Šestadvacátého září 1991 se osm lidí zamklo do rozlehlé skleněné stavby uprostřed arizonské pouště s cílem strávit tam dva roky bez jediného vstupu či výstupu a dokázat, že uzavřený ekosystém dokáže sám sebe uživit. Experiment za 150 milionů dolarů měl ukázat cestu k budoucím vesmírným koloniím. Místo toho se z něj stal jeden z nejpřesvědčivějších dokladů toho, jak snadno se dobře míněná věda může proměnit v utrpení, které jeho hlavní architekt odmítal jako utrpení vůbec uznat.