Články autora: Miroslav Krajča

Kraken je v norské mytologii obrovská mořská příšera s chapadly, schopná strhnout lodi i s posádkou do hlubin. Vědci tuto bytost vždy považovali za čistou fikci — dokud se v sedimentárních horninách japonského Hokkaida a kanadského Vancouverského ostrova nezačaly objevovat čelisti tvorů, kterým by toto označení nezpůsobilo újmu na důstojnosti. Studie publikovaná v dubnu 2026 v časopise Science popisuje dva druhy vyhynulých chobotnic z konce křídového období, z nichž větší mohl dosahovat délky až 19 metrů a patřit k největším bezobratlým živočichům, jací kdy existovali.

Fabian Wadsworth se celou kariéru zabývá sopečnými erupcemi. Přesněji: fyzikálními procesy, při nichž tekutiny a plyny prostupují porézními materiály — magmatem, sopečným popelem, sedimentárními horninami. Jednoho dne si uvědomil, že přesně tentýž fyzikální problém řeší každý, kdo připravuje espresso. Vroucí voda pod tlakem proniká sítí pórů a kanálů mezi namletými kávovými zrny — a čas, rychlost a rovnoměrnost tohoto průtoku rozhodují o tom, zda šálek bude hořký, nevýrazný, nebo přesně takový, jaký má být. V dubnu 2026 publikoval Wadsworth s kolegy rovnici, která tento proces kvantifikuje — a ukázal, že vychází ze stejné matematiky jako tok plynu skrze chladnoucí lávu.

Otázka, proč neandertálci zmizeli, zatímco Homo sapiens přežil, patří k nejdiskutovanějším v paleoantropologii. Nabízela se celá řada odpovědí: větší mozek, pokročilejší nástroje, jazyk, klimatické změny nebo přímá konkurence s moderními lidmi. Nová studie Université de Montréal publikovaná v únoru 2026 přidává klíčový díl do mozaiky — a ten díl je překvapivě moderní. Rozhodla síla sociálních sítí. Homo sapiens byl propojen lépe. A právě to, v době klimatické nestability a demografického tlaku, stačilo.

26. dubna 2026 uplyne přesně čtyřicet let od výbuchu reaktoru číslo 4 v Černobylské jaderné elektrárně. Za čtyři dekády se v opuštěné zóně vyloučení vytvořila jedna z největších nechtěných přírodních rezervací v Evropě, stovky tisíc lidí nikdy nemohly domů a mezinárodní komunita investovala přes 1,7 miliardy dolarů do ocelové klenby nad troskami reaktoru. V lese na okraji opuštěného Pripjati ale stále leží předmět, pro který řešení dosud neexistuje: obrovský průmyslový drapák, který v horkém létě 1986 přemísťoval radioaktivní suť z nejnebezpečnějšího místa na Zemi — a dodnes vyzařuje záření na úrovni, která za hodiny způsobí těžké zdravotní komplikace.

Pokud sledujete historické seriály a všimnete si, že zuby herců jsou neuvěřitelně bílé a rovné pro dobu, kdy moderní stomatologie neexistovala, nejste sami. Kritici to pravidelně zmiňují jako zásadní narušení historické věrohodnosti. Za touto drobností se skrývá větší otázka: jsme jako společnost tak posedlí bílými zuby, že jsme ztratili orientaci v tom, co vlastně zubní zdraví znamená? Podle zubní lékařky z University of California San Francisco odpověď zní ano.

Slovo „multivesmír" vzbuzuje asociace s komiksovými filmy a spekulativní fikcí. Pro fyzika ale znamená něco jiného a mnohem konkrétnějšího: matematický důsledek rovnic, které jinak popisují realitu s mimořádnou přesností. Dvě hlavní teoretické větve moderní fyziky — kvantová mechanika a kosmologie inflačního vesmíru — dospívají ke stejnému znepokojivému závěru nezávisle na sobě. Pokud jsou jejich základní principy správné, pak existují jiné vesmíry. Nejde o spekulaci — jde o to, co říkají rovnice. Otázka není, zda multivesmír existuje, ale zda ho kdy budeme schopni nějak ověřit.