Austrálie je přinejmenším od křídového období, kdy se kompletně izolovala od ostatních kontinentů, světem sama pro sebe. Nikde jinde nepřevládli jakožto dominantní skupina savců vačnatci. Někteří z nich se za posledních sto milionů let vyvinuli do nejbizarnějších forem. Další, například vakovlci, vakokrti nebo vakoveverky, naopak nezávisle dosáhli velmi podobného vzhledu a chování jako jejich jejich placentální "bratranci" ve zbytku světa. Narazíme zde ale i na ještě podivnější ptakořitné savce zahrnující ptakopysky či ježury a mnoho dalších specifických evolučních linií. 

Síla mysli zmůže mnoho, v případě touhy po potomcích však jen chtít někdy nestačí. Mezi páry tak kolují pověry i "zaručené" tipy, mezi které patří třeba pořádná porce hranolků od McDonald's hned po akci. Co podle těch, kteří uspěli, zabírá, odhalil nový australský průzkum.

Ač častěji plní média spíše smutné příběhy o zvířatech na pokraji vyhynutí, sem tam se objeví i radostná zpráva, že odborníci narazili na nové, dosud nepopsané druhy, nebo vítají ty, které považovali za dávno vyhynulé. Loňský rok nebyl na tuto nadílku skoupý. 

Austrálii máme obvykle spojenou s klokany a koalami, zkrátka zástupci vačnatců, kteří mezi místními obratlovci naprosto dominují. Kromě toho zde nalezneme také poslední zástupce starobylé savčí linie ptakořitných, ježury a ptakopysky. V tomto ohledu se izolovaný kontinent liší od zbytku světa, kde převážili placentální savci, a zůstává vzácnou, ale zranitelnou ukázkou toho, jakými cestami se evoluce může vydat.

Jedná se o největší korálový systém na světě, dokonce jej lze pozorovat i z vesmíru. Velký korálový či také bariérový útes ovšem v posledních dvou letech čelí velkému vymírání. Bělení korálů, komplexní proces rozpadu zdejšího svazku mezi řasami a polypy, postihly již v roce 2016 kriticky severní část útesu. Nyní, během léta na jižní polokouli, pak fenomén zasáhl i prostřední část. Na vině dopadu na území o délce 1500 kilometrů jsou zřejmě vysoké teploty.

Blíží se léto a při cestách do ciziny můžeme leckdy narazit na dopravní značky, které jsou... přinejmenším nezvyklé. U některých si lze snadno domyslet, co by mohly znamenat, u jiných to je trochu složitější, někdy i nemožné. A u dalších zase snad raději nevědět, před čím nás vlastně varují.