Fobii z pavouků má kdekdo. Trpí jí zejména ženy. Vědci už před lety zjistili, že ji mají zakódovanou v genech. Když uvidí pavouka, zatrne jim a často zapiští nebo zaječí.

Pravda, pavouk může na leckoho působit jako morbidní stvoření – hranatý temný upír, který se po osmi nohách nepředvídatelně pohybuje do všech stran. Jenže paví pavouk – to je jiná kategorie. Tihle klepítkatci udivují barvami a krásou, obdobně jako berušky nebo motýli. Proto by se jich ani ti, kdo trpí fobií z pavouků, děsit nemuseli.

Paví pavouci žijí v Austrálii. Donedávna bylo popsáno 78 druhů těchto elegantních tvorů, kteří dorůstají velikosti zrnka rýže. Teď k nim přibylo sedm dalších, nově objevených. Jedním z nich je Maratus laurenae. Vypadá jak plyšová hračka.

Maratus laurenae | zdroj: Joseph Schubert

Další nově objevené paví pavoučky si můžete prohlédnout v galerii, anebo na webu Zootax, kde je tento týden i s popisem vyvěsil Joseph Schubert, hlavní entomolog a arachnolog muzeí v australském státě Victoria.

Sám Schubert chová pavouky jak domácí zvířata. „Popsal bych je jako malá, milá a mourovatá koťata,“ řekl v rozhlasu ABC.  

Většina nově objevených chlupatých pavoučků pochází ze západní Austrálie a Schubert je pojmenoval po jejich objevitelích, kterými jsou až na výjimky amatérští arachnologové.

Věda zná paví pavoučky od roku 1864, kdy bylo šest jedinců uloveno na březích Labutí řeky (Swan River) v Novém Jižním Walesu. Jsou sice jedovatí, ale jejich jed člověku neublíží. Může nanejvýš uspat drobný hmyz, kterým se živí.

Elegantní a barevní jsou jen samečci. Samičky jsou šedé, nevýrazné. Sameček využívá svých barev, aby samičku přivábil. Přitom tančí a vydává zvuky podobné nástroji domorodých obyvatel – didgeridoo.

Jak to dělá Maratus speciosus, můžete vidět na videu. Na YouTube ho zhlédlo už více než osm milionů návštěvníků. Stojí za to dívat se až do konce, protože tanec neuvěřitelně graduje.

zdroj: YouTube