'Tasmánský čert' a jeho příbuzní patrně vděčí za svůj úspěch výkyvům klimatu

- Příroda autor: Jan Toman

Austrálie je přinejmenším od křídového období, kdy se kompletně izolovala od ostatních kontinentů, světem sama pro sebe. Nikde jinde nepřevládli jakožto dominantní skupina savců vačnatci. Někteří z nich se za posledních sto milionů let vyvinuli do nejbizarnějších forem. Další, například vakovlci, vakokrti nebo vakoveverky, naopak nezávisle dosáhli velmi podobného vzhledu a chování jako jejich jejich placentální "bratranci" ve zbytku světa. Narazíme zde ale i na ještě podivnější ptakořitné savce zahrnující ptakopysky či ježury a mnoho dalších specifických evolučních linií. 

Tasmánský čert

Tasmánský čert,zdroj: ThinkStock

Snad kvůli převaze těchto exotických skupin máme tendenci považovat Austrálii za jakési neměnné muzeum. Platí ale spíše pravý opak. Místní organismy se mění neztenčenou rychlostí a v posledních milionech let daly základ mnoha evolučním liniím. Jednomu z nejzamotanějších případů se nedávno podívala na zoubek australsko-britská dvojice vědců.

Konkrétně se zaměřili skupinu vačnatců zvanou kunovci, do které spadají například dobře známí ďáblové medvědovití neboli "tasmánští čerti" či nedávno vymřelí vakovlci. Celkově kunovci zahrnují více než osmdesát druhů, mezi nimi drtivou většinu masožravých vačnatců.

Až donedávna ovšem byly jejich vzájemné příbuzenské vztahy i vztahy k nalezeným zkamenělinám poměrně mlhavé. Přesné vymezení těchto vztahů a datování vzniku jednotlivých linií jsou přitom důležité nejen samy o sobě, ale například i pro úvahy o změnách australské fauny a jejích reakcích na proměny klimatu.

Vakovlci a "ti druzí"

Rozsáhlá analýza založená na porovnání kosterních znaků a molekulárně-biologických dat, tj. podobností a odlišností v DNA jednotlivých druhů, vydala zajímavé výsledky. Podle kombinovaného modelu, který vydal nejpřesvědčivější výsledky, se jako první odvětvila dnes již vymřelá linie, jejímž posledním reprezentantem byl vakolvk. Zbylí kunovci se rozvětvili na čtyři linie povětšinou zahrnující malé, hlodavce připomínající, druhy.

Výzkumníci vyzkoušeli i několik různých přístupů k výpočtu stáří jednotlivých linií na základě nahromaděných rozdílů v DNA. Nejpravděpodobnější možností je podle nich ta, že k rozdělení nejméně tří ze čtyř vrcholových linií kunovců došlo v miocénu zhruba před 11 až 13 miliony let.

Tato datace na jednu stranu odpovídá dochovaným zkamenělinám. Na druhou stranu ale také nabízí zajímavou možnost, proč k rozrůznění skupiny, která dala základ například "tasmánským čertům" vlastně došlo.   

S vysušením krajiny přišla obměna druhů

Ve stejnou dobu totiž nastalo globální snížení teplot. V důsledku této události se změnil ráz australské krajiny. Patrně se značně vysušila, přibylo otevřených travnatých ploch, a naopak ubylo husté propojené džungle.

V důsledku těchto změn došlo k výrazné obměně druhů. Ty z nich, které se novým habitatům nedokázaly přizpůsobit, vymřely. Mezi ně spadá i řada starobylých dravých druhů vačnatců, kteří obývali Austrálii v dřívějším období. Kunovci naopak dokázali využít vhodnou příležitost, přizpůsobili se a dali základ mnoha novým druhům, pozdějším evolučním liniím.

Dnes naopak mnoho druhů kunovců živoří na pokraji vyhubení. Nelze tak vyloučit, že současné oteplování klimatu povede ke srovnatelně velkému vymírání jako miocenní ochlazení. Nových druhů, které nahradí ty současné, se už ale nemusíme jako lidstvo dožít.

Zdroj: Kealy S & Beck R (2017): Total evidence phylogeny and evolutionary timescale for Australian faunivorous marsupials (Dasyuromorphia). BMC evolutionary biology, 17.

Tagy: Austrálie savci klimatické změny zvířata a příroda věda a poznání ekologie a ochrana životního prostředí

Zdroje: vlastní