Molekulární biologové už stihli nakousnout nejrůznější aspekty fungování DNA. Dotkli se jejího přepisování, překládání do bílkovin a odlišného výkladu v tkáních klasických i méně obyčejných laboratorních organismů. Zkoumali a stále zkoumají i ty nejmenší genetické odlišnosti jednotlivých příslušníků druhu. Nezastavili se ani před změnami genové aktivity v čase nebo v závislosti na vnějších a vnitřních podmínkách organismu.

Život na Zemi vznikl asi před čtyřmi miliardami let. Přinejmenším tomu nasvědčují různé nepřímé důkazy. S přímými důkazy – zkamenělinami nejdávnějších organismů – je potíž. Hornin z tak vzdálené minulosti se zachovalo jen málo a z této trošky jen malá část neprošla výraznou přeměnou za vysokých teplot a tlaků. 

Ještě v polovině 70. let vědci předpokládali, že jsou všechny pozemské ekosystémy závislé na slunci. Záření naší životodárné hvězdy totiž umožňuje fotosyntézu, neboli spojování jednoduchých látek jako je voda a oxid uhličitý do složitějších organických látek – cukrů. V biologii potom mělo trochu nadneseně platit, že kam nemůže světlo, nemusí ani doktor. 

Odkud pochází věrný, čtyřnohý přítel člověka? Na to se vědci už dlouho snaží najít jednoznačnou odpověď. Pomoct by s tím mohl unikátní objev ostatků prehistorických psů na Sibiři. Odborníci nyní zjišťují, zda byli ochočení.

Viry představují pro moderní biologii problém. Odborníci i laikové se bez výhrad shodnou na jejich nebezpečnosti. Viry koneckonců způsobují stovky a tisíce chorob od chřipky, přes neštovice až po HIV. Velkým otazníkem ale zůstává jejich podstata. 

Většina živočichů, včetně člověka, je dvojstraně souměrná. Pro ověření tohoto tvrzení se koneckonců stačí podívat do zrcadla. S výjimkou skupin, které se v evoluční linii mnohobuněčných živočichů odvětvily nejdříve, jako jsou mořské houby, žebernatky nebo žahavci, jsou všichni ostatní živočichové až na drobné výjimky symetričtí podle jedné osy těla. Nebo ne?